Ekologický postřik na plevel je méně kontroverzní hubení plevele, spočívá v polití spár s plevelem roztokem octa – ať už jde o bílý nebo běžný kuchyňský ocet. Při použití ve větším množství a vyšší koncentraci by ocet mohl půdu poškodit, takže se doporučuje běžný osmiprocentní ocet ředit s vodou v poměru 1 : 3. Pak se podle zahradníků z půdy velmi snadno odbourává a neškodí jiným rostlinám, takže se v podstatě jedná o ekologický přípravek na plevel. Samozřejmě jej nelze použít na běžné záhony, ale pokud ho občas použijete na zničení plevele na chodníku nebo parkovišti u domu, nezpůsobíte žádnou ekologickou katastrofu.
V naší poradně s názvem HROZNOVÉ VÍNO VE SKLENÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubíková Helena.
Dobrý den,
prosím o radu : mám skleníkové víno a letos s mimořádně velkou úrodou hroznů, ale nevím čím ho ošetřit, když v hroznech začaly některé kuličky jako hnít a plesnivět.
Děkuji za radu.
Helena Kubíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše vám hrozny napadla plíseň šedá. Této nemoci se daří všude, kde je zvýšené vlhko a to je přesně ve skleníku. Chemický pomocník proti této houbové chorobě je v přípravku s názvem MELODY COMBI. Zde je jeho cena: http://www.zbozi.cz/hledani…
V chladném období rostliny odpočívají. Ty, které shodily listy, jako by opravdu upadly do zimního spánku – odložením listí se dřeviny přizpůsobují proměnám ročních období. V zimě, kdy je světla málo, se vláha může proměnit v led a být nedostupná, takže by se jim s velkými listy žilo obtížně. Vypařily by příliš mnoho vody, navíc nejsou odolné vůči mrazu. Kůra pak chrání holé kmeny a větve a dřevina vydrží i zimní sucho.
Na sněhovou nadílku bývají současné zimy skoupé, ale pokud sníh napadne, je ideální izolací a zároveň zajistí přísun vláhy. Z cest ho proto odhrnujte na záhony a pod dřeviny. Pokud se však sněhu ani deště nedostává, občasná závlaha hortenziím prospěje.
V naší poradně s názvem WARFARIN A PARA OŘECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena Živnůstková.
Prosím, zda-li je možné k Warfarinu jíst třeba 1 para ořech denně, nebo ob den.
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Para ořechy neboli plody stromu Juvie ztepilá mají vysoký obsah vitamínu E a výkyv v příjmu vitamínu E ovlivňuje účinky Warfarinu. Hodně vysoké denní dávky vitamínu E (nad 400 ie) zesilují účinky Warfarinu a hrozí zvýšené riziko krvácení. Mezi další potraviny bohaté na vitamín E patří: mandle, lískové oříšky, majonéza, piniové oříšky, arašídové máslo, slunečnicový olej, slunečnicová semena, olej z pšeničných klíčků. Pokud sníte para ořechy, tak v tom dni snižte příjem zde uvedených potravin. U Warfarinu je důležité nedělat náhlé výkyvy ve výživě. Jeden para ořech denně neublíží, ale nárazově velké množství už může přivodit komplikace.
Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.
Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.
Vyvýšené záhony se dají zakoupit již jako produkty ve formě stavebnice, kterou si doma podle návodu postavíte. Tyto stavebnice lze zakoupit v některých zahradnictvích nebo internetových obchodech a jsou k dostání z různých materiálů (dřevo, beton, plast, kámen) i v různých velikostech, toto vše ovlivňuje i jejich cenu. Cena se pohybuje od 3 500 korun a výše, v domácích podmínkách jej pořídíte i laciněji.
Pokud se majitel domu nebo panelákového bytu rozhodne pro sestavení vlastní šaty, má na výběr řadu materiálů, z nichž může svou šatnu postavit. Kromě klasického dřeva a dřevotřísky se v poslední době rozmáhá stavba různých druhů nábytku z přepravních palet. Nábytek z přepravních palet si můžete vyrobit sami, ale dokonce dnes už existují firmy, které se na tyto výrobky zaměřují. Výhodou přepravních palet je to, že patří mezi levný materiál. Navíc v dnešní době se dá z palet vyrobit prakticky jakýkoliv dřevěný nábytek včetně postelí, pohovek, stolů a i skříní. Díky tomu je možné si dnes vyrobit z tohoto materiálu snad kompletní nábytek do šatny. Dokonce šikovný řemeslník dokáže z palet vyrobit i rám pro zrcadlo, lampičku, křeslo i stoleček, které mohou být v šatně umístěné pro zútulnění místnosti. Základem vždy je, že je potřeba přepravní paletu pořádně začistit a zbavit jí třísek. S paletou si pak dál může majitel udělat v podstatě cokoliv. Dá se jen přelakovat bezbarvým lakem, aby byla zdůrazněná přírodní barva dřeva, nebo se dá nabarvit na jakoukoliv jinou požadovanou barvu tak, aby to majiteli vyhovovalo. Nevýhodou šatny z palet je asi to, že se k paletovému nábytku těžko vytváří vhodná dvířka, a tak může být oblečení zaprášené. I přesto jsou ale palety na výrobu šatního nábytku řadou lidí doporučovány. Dá se z nich lehce vyrobit jednoduchý botník (stačí jedinou paletu rozříznout na půl, aby nebyla tak široká, a boty umístit do prostoru, který je mezi vrchní a spodní částí palety, případně i na vrch palety). Podobně jednoduché je vytvoření i skříně z přepravních palet, stačí si jich pořídit dostatečné množství a vhodný nástroj k jejich řezání. Z palet se pak dá snadno vytvořit rám takové skříně (palety směřují směrem dolů), a jednoduché poličky. Takováto paletová skříň se pak dá lehce vybavit závěsným systémem, na nějž se umístí oblečení, u něhož je nutné, aby viselo a nebylo poskládané.
Takovýmto způsobem je možné poskládat několik šatních skříní, které se snadno umístí vedle sebe a vytvoří tak obrovskou šatní skříň. Zároveň se na palety dají snadno navěsit různé módní doplňky jako třeba šátky a šály.
Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.
Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.
Lobelka dobře pokvete na slunci a v polostínu, nesnáší mráz. Vyžaduje humózní půdu, mnoho živin a bohatou zálivku. Po kvetení se seřízne, čímž se podpoří kvetení. Pokud se přehnojí dusíkem, tak pozdě a málo kvete. Rostlina se množí semeny. Semena jsou velmi jemná, a proto se nezasypávají. Výsev se provádí do pařeniště, skleníku či truhlíku v bytě, a to v únoru až březnu. Přepichuje se po 3 až 5 kusech, poté se rostlinky dávají do truhlíků, květinových mís nebo na záhony.
Unikátní bylinková zahrada leží v těsné blízkosti zámku Valtice na místě bývalého zámeckého zahradnictví. Bylinková zahrada zde začala vznikat v roce 2004. Hlavními iniciátory projektu, kteří dlouhodobě podporovali a propagovali Lednicko-valtický areál ve světě a kteří také zajistili podporu zahrady ze strany amerických nadací, byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Paní Tiree Chmelar se bohužel otevření zahrady nedožila a zahrada je tak věnována její památce.
Jedná se o jedinečnou zahradu s různými druhy bylin v samotném centru Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Jedná se o první ukázkovou zahradu využívající přírodní principy péče v České republice. V tematických záhonech najdete na 300 druhů bylin sloužících nejen k léčení, ale třeba také k barvení tkanin či k dochucení pokrmů. Seznámíte se s rostlinami, které byly odedávna považovány za magické, a zjistíte, které rostliny jsou neodolatelným lákadlem pro pestrobarevné motýly. Pro děti je v zahradě připraveno pískoviště s hračkami a množství malých konviček, kterými mohou v parných letních dnech zalévat záhony. V zahradě objevíte rovněž okrasné záhony, u nichž jistě oceníte inspiraci pro vlastní zahrádku. Pro odpočinek můžete využít posezení s židlemi a stolečky nebo můžete dát přednost lehátkům v malém třešňovém sadu. V obchůdku ve skleníku jsou pro vás připraveny sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty. V zahradě bývají pořádány výtvarné kurzy a kurzy o pěstování, sběru a zpracování léčivých bylin. Naučné záhony vám představí zejména léčivé rostliny, najdete zde také byliny afrodiziakální, bylinky mýtů a legend, barvířské rostliny i ty, které můžete využít v aromaterapii či v kuchyni. Jedná se tedy o výborný tip na příjemný i přínosný výlet.
Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.
Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.
Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.
U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.
Hvozdík karafiát, latinským názvem Dianthus caryophyllus, si prohlédněte pro představu na fotografiích. Hvozdík karafiát je bohatě zelená rostlina doplněna pestrými květy. Květy této rostliny z pravidla nebývají příliš vysoké, narůstají do výšky od 10 do 40 cm. Svými velkými trsy se hvozdík karafiát velkou ozdobou především skalek, navíc obliba slunného či polostinného místa nechává této rostlině různorodé využití. Můžete si s ní třeba i orámovat záhony, první květy by se měly objevit v květnu a mohli by průběžně vydržet až do července.
Zvláštnosti:
Neobvyklým jevem je u hvozdíku karafiátu, že i když rostlina zrovna nepokvete, přesto budou jeho krásné zelené trsy, někdy i zabarveny lehce do stříbrna, velkou ozdobou od jara až do podzimu. Hvozdík karafiát navíc může být jak trvalka, tak dvouletka, ale i letnička.
Rozdělte paličku česneku na jednotlivé stroužky – je důležité dávat pozor, abyste jednotlivé stroužky nepoškodili, protože by začaly uhnívat. Vybírejte větší stroužky, menší vám budou na záhonu zabírat místo a jejich vyprodukované paličky budou menší.
Zasaďte stroužek do půdy – jednoduše jej zasuňte tak, aby špička každého stroužku byla těsně pod povrchem. Jednotlivé stroužky sázejte od sebe deset až dvacet centimetrů. V mrazivém počasí zakryjte záhonek fólií. V chladných oblastech či k urychlení růstu plodiny bývají stroužky sázeny do víceúčelových zásobníků, předpěstovávány ve sklenících či pařnících a až v březnu či dubnu pak jsou vysazovány na záhony.
Zasazené stroužky česneku zakryjte kompostem – vhodné je použít posekanou trávu, slámu, suché listí, seno. Kompost udržuje vláhu a dodává živiny.
Rostlinu vysazujeme na květinové záhony, ale také do skalek. Je nenáročná. Vzdálenost jednotlivých sazenic by měla být zhruba 25–30 cm. Je to rostlina, která miluje slunce, snad i polostín, ale rozhodně ne stín, to byste se z květů moc neradovali. Jakmile ji jednou zasadíte, tak ji nepřesazujte, neokopávejte, pak vám bude krásně růst a kvést. Zeminu má ráda propustnou, výživnou, písčitou, která by neměla ale úplně vyschnout.
Rostlina raší pozdě na jaře, proto se doporučuje k ní umístit nějakou značku (kámen, popisku a podobně), abyste ji na jaře omylem nevykopli, když už všechny ostatní rostliny budou narašené. Boubelík je vhodný do skalek nebo na kraje záhonů. Nedoporučuje se u něj dělení trsů.
Platycodon je plně mrazuvzdorná rostlina, snese mrazy až hluboko k -30 °C, což je v našich podmínkách přímo skvělé. Na zimu je vhodná přikrývka, aby nedošlo k přemokření zeminy.
Jedná se o 120 cm vysokou bylinu. Listy má dvouřadě uspořádané, kratší nebo stejně dlouhé jako stonek, ke kterému jsou obráceny hranou. Stonek je okrouhlý, s několika květy. Květy žluté barvy mají 3 vnější okvětní plátky na vnitřní straně tmavě žilkované, bez chlupů a větší než vnitřní plátky, které jsou vzpřímené. Kosatec žlutý kvete v květnu až červnu.
Kosatce potřebují slunné místo, ale zvládnou i polostín. Vyžadují propustnou, živnou, hlinitou půdou. Jsou vlhkomilné (Iris pumila snese i sucho). Množí se dělením koncem léta. Hodně pravidelnou závlahu potřebují v létě, přezimují v suchu. Kosatce jsou náchylné na padlí, plíseň šedou a bakteriózu.
Jsou vhodné na smíšené trvalkové záhony, skalky, do přírodních partií, k vodním tokům nebo na suchá místa; velkokvěté se pěstují k řezu.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Během vegetace odstraňte všechny slabé, přebytečné a suché výhony. Ponechávejte jen 6 až 8 letorostů nahrazujících odplozené dřevo.
Nejlépe na podzim, po opadání listí, odřízněte všechny dvouleté výhony úplně u země – jsou to ty, na kterých v létě byly plody.
U maliníků, které zaplodily na podzim na jednoletých výhonech, odstřihněte pouze odplozené konce. Jednoleté výhony jinak není třeba zkracovat vůbec, stačí je probrat, aby nebyly příliš husté.
U nových sazenic radikálně výhony nezkracujte! Novou sazenici po výsadbě zkraťte kousek nad zemí do jednotné výšky. Po výsadbě pravidelně zalévejte, aby rychle prokořenily.
TIP: Pokud chcete, aby maliny byly co nejsladší a největší, je třeba rostliny během podzimu nebo zimy pohnojit a zkypřit. Tím zůstávají déle při síle a hojně rodí. Maliníkům svědčí hlavně chlévský hnůj a dobrá kompostní země. Hnůj se navrství na podzim mezi řady a pak se zakopává. Kompost se zakopává také na podzim nebo během zimy a mimo to se záhony během zimy důkladně zalijí ještě výkaly zředěnými močůvkou. Pokud nemáte přírodní hnůj, močůvku či kompost, nezbývá než si vystačit s hnojivem umělým. Zároveň je třeba při každém podzimním okopávání odstranit výhony, které vybočily z řady.
Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšenézáhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.
Zvýšenézáhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.
Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.
Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).
Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.
Postup realizace
Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.
Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Nejspíše vám hrozny napadla plíseň šedá. Této nemoci se daří všude, kde je zvýšené vlhko a to je přesně ve skleníku. Chemický pomocník proti této houbové chorobě je v přípravku s názvem MELODY COMBI. Zde je jeho cena: http://www.zbozi.cz/hledani…
Para ořechy neboli plody stromu Juvie ztepilá mají vysoký obsah vitamínu E a výkyv v příjmu vitamínu E ovlivňuje účinky Warfarinu. Hodně vysoké denní dávky vitamínu E (nad 400 ie) zesilují účinky Warfarinu a hrozí zvýšené riziko krvácení. Mezi další potraviny bohaté na vitamín E patří: mandle, lískové oříšky, majonéza, piniové oříšky, arašídové máslo, slunečnicový olej, slunečnicová semena, olej z pšeničných klíčků. Pokud sníte para ořechy, tak v tom dni snižte příjem zde uvedených potravin. U Warfarinu je důležité nedělat náhlé výkyvy ve výživě. Jeden para ořech denně neublíží, ale nárazově velké množství už může přivodit komplikace.
