Oleandry jsou poměrně nenáročné rostliny. Při pěstování vycházíme z podmínek, na jaké jsou rostliny zvyklé v přírodě, to znamená, že je pěstujeme na slunných místech s dostatkem vláhy v době vegetace. V domovině oleandrů často letní teplota vystoupí nad 30 °C, v zimě se pohybuje průměrně kolem 2–8 °C. Krátkodobě snesou i teploty klesající až k -10 °C. Mrazíky sice většinou poškodí mladé výhony, které potom odumírají, avšak rostliny spolehlivě obrážejí ze staršího dřeva nebo tvoří nové výhony od kořenů. Dlouhodobé mrazy ovšem nepřežijí. V našich podmínkách se pěstují oleandry ve větších nádobách s dobrou drenáží. Daří se jim v hlinitopísčité půdě s přídavkem rašeliny (nejlépe kompostová zemina, písek a rašelina v poměru 2 : 1 : 1).
Mladé rostliny (asi do věku 4 let) přesazujeme nejlépe každý rok, a to vždy do o něco většího květináče, starší rostliny pak jednou za 3–4 roky. U takových rostlin zkrátíme kořeny asi o třetinu a zasadíme je do původní nádoby s novým substrátem. Od jara do podzimu se rostlinám daří nejlépe venku na chráněném místě na zahradě nebo na terase, vhodné je pěstovat oleandry pod pergolou krytou průhlednou stříškou. Jejich květy jsou totiž náchylné na vlhkost a při dlouhotrvajících deštích hnědnou, plesniví a opadávají.
Na vláhu a výživu jsou oleandry náročné zvláště v době květu. Substrát bychom měli udržovat stále vlhký. Hnojit musíme pravidelně každý týden hnojivy pro okrasné kvetoucí dřeviny. Oleandry dáváme přezimovat na velmi světlé místo, třeba na zasklený balkon nebo chladnou chodbu, nejlépe při teplotě mezi 5–10 °C.
Oleandry kvetou na koncích nových výhonů. Proto staré přerostlé větve na podzim seřízneme asi o třetinu až polovinu. Během zimy vyrazí nové výhony, které začnou na jaře rychle dorůstat a v létě se na nich již dočkáme bohaté násady květů.
V naší poradně s názvem OLEANDRY ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan knihař.
dotaz- na vetvičkách i listech oleandru jsou takové bílé tečky.co s tím kdo poradí?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste se podívat na ty bílé tečky hodně z blízka a nebo s lupou a zjistěte, jestli ty tečky jsou bílá křídla malinkatých mušek. Vypadá to podobně jako zde: http://www.google.cz/search…
Pokud ano, tak použijte postřik Karate 2,5 EC podle návodu 2 krát s odstupem 14 dní.
Kdyby u nás bylo o pár stupňů více, lemovaly by nám různobarevné oleandry zahradní cesty a stínily okna domů. Bohužel tomu tak není, a tak se začátkem každé zimy oleandry v květináčích stěhují do nezamrzajících prostor, chat, suterénů domů nebo chodeb. A na jaře je znovu vynášíme. Stěhování mohutných oleandrů v těžkých nádobách dovnitř a jejich jarní vynášení ven představuje náročnou akci i pro několik lidí. Kdo se tomu chce vyhnout, zaměří se na malé keříky nebo si možná troufne vypěstovat oleandrové bonsaje, které udivují něžnými miniaturními kvítky.
Na přezimování přeneste oleandr na podzim, nejčastěji koncem září (v závislosti na aktuálním počasí). Oleandr snese krátkodobě mráz až do cca -10 °C. Mráz sice poškodí mladé výhony, ale rostlina dokáže spolehlivě vyrašit ze staršího dřeva nebo vyžene nový výhon od kořenů. Dlouhodobé mrazy by však oleandr nepřežil. Pokud je to možné, zimujte oleandry v chladnějším prostředí s teplotou v rozmezí od 2 do 12 °C. Citlivější kultivary je vhodné zimovat při teplotách 8–12 °C. Při teplotách nad 12 °C se rostliny probouzejí k růstu. Teplejší zimování může být i příčinou slabšího kvetení v následující sezóně. Dalším faktorem ovlivňujícím kvetení je velikost ztráty listů v zimním období. Čím více listů opadne, tím méně bude rostlina pravděpodobně kvést.
Aby listy neopadávaly, je třeba jim dopřát i v zimě dostatek světla. Naopak vody potřebují rostliny zimované v chladnu minimum – pouze tolik, aby kořeny zcela nepřeschly. Přes veškerou péči může během zimy k nějakému opadu listů dojít, je to v našich klimatických podmínkách zcela přirozené. Listy na původním místě však již nenarostou, proto se holé větvičky na jaře seřezávají.
V naší poradně s názvem OLEANDRY ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Zkuste se podívat na ty bílé tečky hodně z blízka a nebo s lupou a zjistěte, jestli ty tečky jsou bílá křídla malinkatých mušek. Vypadá to podobně jako zde: http://www.google.cz/search…
Pokud ano, tak použijte postřik Karate 2,5 EC podle návodu 2 krát s odstupem 14 dní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan knihař.
Oleandr nejlépe přezimuje na chladném a světlém místě (minimálně 5 °C), v téměř suché zemině, tudíž nepřelívejte. Koncem zimy začínají oleandry se zvyšující se teplotou prostředí opět pomalu růst a právě v této době by se zejména rostliny z teplejšího přezimování měly dostat na co nejsvětlejší místo, abychom předešli vytažení výhonů. V zimě i na jaře je pak při jejich zimování důležité pravidelné postřikování (mlžení) rostlin – tím předejdete napadení sviluškami. Oleandry jsou stálezelené keře, které i přes zimní období potřebují dostatek světla, aby neztratily své olistění, nebo jeho převážnou část. Pokud o listí přijdou, na takových místech již neobrazí, a proto se často můžeme setkat s rostlinami rozsochatými, s trvale vyholenými větvemi. Následky lze naštěstí zmírnit řezem, který oleandry dobře snášejí.
V naší poradně s názvem OLEANDRY ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Zkuste se podívat na ty bílé tečky hodně z blízka a nebo s lupou a zjistěte, jestli ty tečky jsou bílá křídla malinkatých mušek. Vypadá to podobně jako zde: http://www.google.cz/search…
Pokud ano, tak použijte postřik Karate 2,5 EC podle návodu 2 krát s odstupem 14 dní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Johan.
děkuji-přesně je to ono,pokusím se likvidovat zdraví Johan
Po výsadbě potřebuje rostlina oleandru dostatek dusíku přímo v substrátu. Během růstu se vyplatí využívat spíše hnojiva doplňujících živiny. Oleandry je vhodné v sezoně dostatečně zalévat a hnojit. Hnojení se doporučuje provádět každé dva týdny speciálním kombinovaným hnojivem pro pokojové rostliny. Vhodná zemina může být složena například ze 4 dílů drnovky, 2 dílů listovky, 2 dílů zetlelého hnoje nebo pařeništní zeminy a jednoho dílu písku.
V naší poradně s názvem OLEANDR ŠEDÉ LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Matyášová.
Letos poprvé mi na některých oleandrech začaly listy ztrácet zelenou barvu a zešedly. Začalo se to se to šířit i na další oleandry. Poradí mi někdo co s tím?
Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ztrátu zelené barvy na listech oleandru mohou zapříčinit roztoči. Ti žijí na listech a živí se na spodní části listů vysáváním buněčné tekutiny. To právě způsobuje ztrátu chlorofylu a změnu barvy listů ze zelené na šedou. Co s tím dělat? Existuje osvědčený recept na přípravu postřiku. Smíchejte dvě lžičky Jaru na nádobí, dvě lžičky řepkového oleje a jeden litr vody. Nalijte vše do postřikovače a dobře protřepejte. Pak s tímto postřikem každý den postříkejte celou rostlinu, hlavně spodní části listů. Jar umožní lepší přilnavost postřiku a olej zase obalí roztoče, kteří se pak díky tomu udusí. Bohužel již poškozené listy se nevrátí do původní barvy, ale ty nové, které teprve vyrostou již budou normálně zelené. Roztoči zemřou do několika dní při pravidelném stříkání.
Jako pěstební zemina se pro oleandry doporučuje dobrá běžná kompostová zemina s přídavkem rašeliny a písku. Protože jsou oleandry rostliny vděčné za půdu bohatou na živiny, je důležité hnojení, které se ale nemá přehánět, a to hlavně při kombinaci s méně slunečným stanovištěm, kdy pak na rostlině naroste velmi bohaté olistění, ale květů je méně. Zalévejte vydatně, s přicházejícím podzimem zálivku i hnojení snižujte ve prospěch vyzrávání pletiv. Přesazujte 1x za dva roky do většího květináče, a to na jaře.
Při manipulaci s oleandry nezapomeňte, že je celá rostlina jedovatá, šťáva z listů může dráždit pokožku. Oleandry obsahují různé glykosidy (například oleandrin, adinerin, folinerin a další). Tyto látky mají podobné účinky jako glykosidy známého náprstníku (Digitalis). Jedovaté jsou všechny části rostliny, včetně květů, ale největší koncentrace účinných látek je v listech. Mírná otrava se projeví nevolností, požití většího množství listů nebo květů může skončit smrtí! Při pěstování je třeba dávat pozor hlavně na děti.
Všechny části těla oleandru při poranění roní slizkou šťávu. Již od starověku se odvary z květů a listů používaly jako jed. Jsou známé i případy, že se lidé přiotrávili, když třeba opékali maso na prutech z oleandru (tak se údajně ve starém Římě otrávila téměř polovina vojenské jednotky na válečném tažení). Na opékání si proto pruty z oleandru rozhodně nepřipravujte! Jedy oleandru se však využívají i v medicíně, a to zejména k povzbuzení srdeční činnosti (podobně jako Digitalis), přidávají se i do močopudných prostředků.
Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.
Jedlé druhy dýní
Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
V naší poradně s názvem CHOROBY OLEANDRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dandra.
Po zimě jsem vynesla oleandr ze sklepa-světlý sklep,a na listech jsou černé oválné skvrny,je jich na listech hodně,nejsou nějak velké ale listy jsou jimi poseté, je napadená pouze část rostliny,může mě někdo poradit co by to mohlo být za chorobu a co s tím?? Děkuji
15.4.2020
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mnoho plísní může způsobit, znehodnocení listů oleandru vznikem žlutých, hnědých nebo černých skvrn. Nemoc se může rozšířit, což způsobí, že se malé skvrny sloučí do velkých skvrn nebo způsobí, že listy začnou z rostliny padat. Toto onemocnění listů obecně neohrožuje jinak zdravé oleandry. Vzhledem k tomu, že spóry cestují ve vodních kapičkách, zkuste zalévat rostlinu jen na substrát, aby listy zůstaly suché. Sesbírejte a zlikvidujte spadané listí a jiné zbytky rostlin, které mohou obsahovat spóry. Prořezání keře vedoucí ke zlepšení cirkulace vzduchu může pomoci omezit šíření spór. Nůžky před každým použitím dezinfikujte ponořením do lihu 80% na 30 vteřin. Oleandr by se měl zotavit sám.
Okurky původně pocházejí ze severní Indie, z oblasti Íránu okurky skleníkové, oblast Afganistánu byla podle odborníků místem původu dnešních nakládaček. Jako kulturní rostlinu ji lidé znají již pět tisíciletí. Okurkám se nejlépe daří na záhonech se středně těžkou půdou, bohatou na živiny a humus, která se dobře zahřívá. Půdy těžké a vlhké jsou pro okurky nevhodné, protože jsou studené, okurky na nich špatně rostou a málo plodí.
Chceme-li urychlit vývoj rostlin a docílit dřívější sklizně, vykopeme středem záhonu příkop široký 40 a hluboký 30 centimetrů. Do něj našlapeme zapařený hnůj. Velmi vhodná je i tráva, kterou jsme nechali několik dní po posečení zapařit na hromadě nebo v jutových pytlích. Při šlapání do příkopu ji posypeme menším množstvím Cereritu, aby rostliny měly zásobu živin. Na hnůj nebo trávu přihrneme zem vykopanou z příkopu a upravíme ji do podélného, mírně prohloubeného „hrobečku“. Jeho středem vysejeme do hloubky dva až tři centimetry v jedné řadě na vzdálenost 20 centimetrů od sebe po dvou až třech mírně naklíčených semenech. Pak budete mít okurky nakládačky jedna báseň. Na větrném místě je vhodné vysadit na návětrné straně záhonu kulisu z kukuřice, slunečnice, rajčat nebo vyšších květin – trvalek, tímto také zmírníte dopad případné choroby okurek.
Výsev okurek nakladaček
Zahradníci radí, že nejlepší je tři čtyři roky staré osivo hybridních odrůd odolnějších proti plísni okurkové (například Regina F1, Nora F1, Anuschka F1 a jiné).
Doporučení
Pro lepší vzcházení a počáteční růst se doporučuje přikrýt záhon bílou netkanou textilií, kterou při krajích záhonu přichytíme k zemi háčky vyrobenými z drátu, nebo zatížíme kameny, tyčemi.
Jakmile rostlinky vzejdou a vytvoří první pravý lístek, sundáme přikrývku a rostlinky vyjednotíme, aby v každé skupince zůstala jen ta nejsilnější. Při chladném počasí záhon opět přikryjeme netkaným textilem, který sundáme až po trvalém oteplení.
Záhon můžeme též pokrýt černou netkanou textilií nebo fólií a do otvorů, udělaných do nich ve vzdálenosti 20 centimetrů ve tvaru kříže, čtverce nebo kruhu, nasejeme semena nebo vysadíme předpěstované sazenice okurek. V tomto případě můžeme nechat na záhonu přikrývku, která brání růstu plevelů pod ní, po celou dobu vegetace.
Na záhonech, kde je přikrývka půdy jen v počátečním chladnějším období, půdu po jejím sundání mělce kypříme.
V naší poradně s názvem CHOROBY OLEANDRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Kutálková.
Jeden z 6ti oleandrů má světle šedé kropenaté skvrny na všech listech, je to asi 2 letá, zatím nekvetoucí rostlina. Nechci uložit na zimu spolu se zdravými oleandry. Poradíte, prosím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Namnožte se nový oleandr ze zdravé rostliny a netrapte se léčbou. To je nejjednodušší, co můžete udělat.
Zvukový a vibrační odpuzovač krtků vydrží za použití kvalitních alkalických baterií provoz až 1 rok, a to na jednu sadu 4 ks velkých monočlánků.
Konstrukce přístroje s dvojitým krytím proti vlhkosti zajišťuje dokonalou vodotěsnost odpuzovače-plašiče a velmi dlouhou životnost. Současné výrobky vydrží pracovat s jednou sadou kvalitních alkalických baterií až 1 rok.
Elektronický odpuzovač krtků Deramax-Cvrček si získal oblibu díky své spolehlivosti, účinnosti a nízkým provozním nákladům. Jedná se o ryze český produkt, který se v současné době vyrábí již ve třetí variantě. Odpuzovač-plašič produkuje zvuk a vibrace na velmi nízké frekvenci, které mají schopnost dobře se šířit zeminou, a je natolik nepříjemný pro hlodavce žijící v půdě, že tito brzy opouštějí prostor chráněný přístrojem.
Deramax-Cvrček se od naprosté většiny jiných typů zahradních odpuzovačů liší – v první řadě striktně dodržuje nízké kmitočty a vibrace, což je dáno samotnou konstrukcí elektronické části a také jejím umístěním v plastovém krytu. Dovozové typy často produkují zvuk na kmitočtech v řádu kHz, což je pro šíření půdou zcela nevhodné.
Velmi důležitá je také plocha určená pro přenos zvuku a vibrací do půdy. Obal odpuzovače-plašiče Deramax-Cvrček tvoří plastová dóza o průměru 10 cm s tenkými stěnami. Téměř všechny dovozové typy jsou v obalu o průměru 3–5 cm nebo do půdy zasahuje pouze tenká tyčka – přenos zvuku a vibrací do půdy je tak velmi malý a s tím i samotná účinnost těchto odpuzovačů.
Velká styčná plocha obalu odpuzovače Deramax-Cvrček zajišťuje dostatečný přenos zvuku a vibrací do půdy v celém rozsahu účinnosti.
Lidé ani domácí zvířata nejsou zvukem odpuzovače-plašiče rušeni, neboť nad zem se dostane pouze velmi malá část zvuku. Odpuzovač-plašič je vodotěsný, nevyžaduje údržbu, pouze jednou za 6 až 12 měsíců výměnu baterií (podle typu baterií). Účinná plocha odpuzovače-plašiče je do 1 000 m2 (kruh o průměru do 36 metrů). Zvukové vlny a vibrace se šíří v kruhu kolem přístroje.
Odpuzovač krtků Deramax-Cvrček funguje i na odpuzování a plašení plazů. Hadi jsou citliví na vibrace a přítomnost tohoto odpuzovače-plašiče jim nesvědčí.
Odpuzovač je napájen pomocí 4 ks velkých monočlánků. Jedna sada „klasických“ zinko-uhlíkových baterií vydrží napájet přístroj cca 6 měsíců, při použití kvalitních alkalických bater
Ve svém příspěvku CHOROBY OLEANDRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Navarová.
DOBRÝ DEN, PROSÍM O radu, řadu let pěstuji oleandry a letos mi hnědnou a hnijí květy. Zalévám denně, asi třikrát jsem od června dala hořkou sůl a dvakrát hnojila Kristalonem.
Nemá někdo s tímto zkušenost?
Hezké dny přeje J.Navarová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud jste byli schopni vyloučit všechny dosud uvedené příčiny, existuje důvod se domnívat, že rostlina má rakovinu. Kromě žlutých listů jsou napadené i výhony s neuspořádanými šedohnědými až černými výrůstky. Nad tímto růstem větev odumírá, proto dochází ke žloutnutí a opadávání listu. Spouštěčem rakoviny oleandru jsou bakterie. Odborníci se domnívají, že jsou jimi infikovány všechny evropské oleandry, zda nemoc skutečně propukne, závisí na konstituci a odolnosti konkrétní rostliny. Co je třeba udělat v tomto případě:
Všechny napadené výhony odřízněte na zdravé dřevo.
Vyhoďte infikované odřezky do domácího odpadu.
Od této chvíle věnujte zvýšenou pozornost optimální péči pro zvýšení výdrže rostliny.
Vědecká pozorování ukázala, že vitální a silný oleandr může žít s touto infekcí. Čím je keř mohutnější, tím dříve uzavře vyřezané mezery čerstvými výhonky a mladými listy.
Tip: Hlavním přenašečem rakovinotvorných bakterií jsou kontaminované řezné nástroje. Před stříháním oleandru je třeba nůžky nebo nože dezinfikovat 70% alkoholem na 5 minut.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Vilíny jsou vcelku odolné a vitální keře, pokud jim zajistíte hlubší, lehce kyselou, humózní a dobře propustnou zem a slunné nebo jen lehce zastíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. V létě jsou citlivé na prosychání půdy, v zimním období pak na přemokření, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou.
Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih omezte na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Vilíny vždy kvetou na loňských větévkách. Abyste dosáhli kompaktního vzrůstu, můžete je zastřihovat o 2 až 3 pupence od konce letorostů až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů.
K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stagnují a růst započnou až v následujícím roce. Vilíny se mohou dožít až 50 let.
Vilín měkký potřebuje kyselejší půdu, vápno absolutně nesnáší. Také potřebuje mít kolem sebe dost prostoru, takže na to nezapomeňte při jeho výsadbě. Zpočátku sice roste pomalu, ale později se hodně roztahuje do šířky. Když je vysazen do dobrých podmínek, netrpí žádnými chorobami. Ideálním stanovištěm pro vilín je například prostorné místo před okny nebo poblíž cestičky, kde si nejlépe vychutnáte jeho časnou krásu. Dobře roste v humózních a stále mírně vlhkých půdách. Půdu vylepšete přidáním kompostu. Nesázejte ho na příliš suchá stanoviště. V létě, zvláště je-li dlouho sucho, jej raději pravidelně zalévejte. Vyžaduje dostatek světla, ale snese i mírné zastínění. V našich podmínkách je vilín otužilý a zimní mrazy ho poškodí opravdu jen zřídka (mladé rostliny mohou být poškozeny mrazem, ale starší exempláře jsou již odolné a mrazuvzdornost je až do -20 °C). Špatně však snáší přesazování.
Pokud vilín chcete rozmnožit, zkuste hřížení větví v dubnu. Vilín lze koupit zpravidla v kontejneru, tudíž je jeho výsadba možná po větší část roku. Vysazuje se vždy s kořenovým balem. Přes zimu povrch půdy nad mladými rostlinami pro jistotu namulčujte. Ideální je zetlelý hnůj, ale bohatě postačí kvalitní kompost.
V naší poradně s názvem TECHNICKÝ VÝKRES NA ZHOTOVENÍ ČMELÍNA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Hartl.
Dobrý den.
A nebo večer, záleží, kdy to čtete. Asi před rokem jsem v návalu humánní blbosti slíbil klukům (1. a 3. třída ZŠ), že jim postavím ČMELÍN. Bohužel na to nezapoměli a drze mně to každého půl roku připomínají. Protože už jsem všechny relevantní výmluvy vyčerpal (tedy skoro všechny - ještě mám tak na měsíc), rozhodl jsem se požádat, lépe řečeno poprosit někoho, kdo tomu rozumí - a to jsou všichni mimo mě - o pomoc. V této chvíli nebudu rozlišovat, kdo by mně chtěl pomoci. Náboženské vyznání, příklon k politické straně, sexuální orientace, barva pleti, masožravec, vegan, kluk nebo holka ani Intelligence Quotinent, mě nezajímá. Mě momentálně zajímá TECHNICKÝ VÝKRES + PRACOVNÍ POSTUP VÝROBY ČMELÍNA.
Děkuji všem, kteří projeví ochotu mně pomoci.
JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čmelín postavíte úplně jednoduše. Zakopejte pod zem plastový kbelík dnem vzhůru. Do dna udělejte velkou kulatou díru, kterou něčím překryjte, aby do kbelíku nepršelo. Kbelík nechte ze dvou třetin koukat nad povrch. Zespod ke kbelíku přiveďte hadici s průměrem tří čmeláků a druhý konec vyveďte vhodně k povrchu, aby do ústí netekla voda. Do kbelíku dejte králíkářské pletivo a seno s dlouhými stébly. Celé by to mělo vypadat, jak je vidět na přiloženém obrázku.
Jestli chcete být trochu moderní, tak do čmelína můžete nainstalovat wifi kamery, které vám zprostředkují pohled na dění uvnitř čmelína. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Hortenzie Bela patří k velkolistým hortenziím s opravdu velkými kulatými květy nádherné modré barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře je nutné zachovat kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě mnoho květů. Kvete bohatě a květenství mají zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do sytě modré s mírně fialovým nádechem. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě květy přicházejí v létě. Ve své domovině dosahuje výšky až 4 m, u nás okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie a v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Latinské jméno pro hortenzie je Hydrangea a už z názvu je patrné, že jde o milovnice vody. Zem musíte udržovat vlhkou zejména první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků schovejte hortenzii do sklepa nebo ji nechte na zahradě, ale musíte ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkraťte a svažte do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjte vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjte chvojím. Dobře zamulčujte, aby půda neztrácela vláhu. Hortenzie je mrazuvzdorná cca do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Hortenzie 'Blaumeise' je velkolistá hortenzie s kulatými květy blankytně až inkoustově modré barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských větvích, takže při jarním tvarování keře je nutné zachovat kostru větví z předešlého roku, abyste měli v létě mnoho květů. Kvete bohatě a květenství mají zprvu limetkově nazelenalou barvu, která se vybarvuje do blankytně až inkoustově modré. Tato odrůda patří k těm nejspolehlivějším, pokud jde o sytost barvy květů. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě až v létě. Ve své domovině dosahuje výšky téměř 4 m, u nás jen okolo 100 cm.
Protože barva květů závisí na pH půdy, je nutné pro zachování sytosti odstínu výrazně okyselit zem síranem hlinitým nebo speciálními hnojivy na modré hortenzie a v každém případě ji vysadit do země s rašelinou. Hortenzie se pěstují ve vlhké, ale dobře odvodněné, živné zemi. Latinské jméno pro hortenzie je Hydrangea, tedy už z názvu je patrné, že jsou to milovnice vody. Zem tedy musíte udržovat vlhkou, a to zejména první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá rostlina tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků rostlinu schováme buď ve sklepě, nebo ji necháme na zahradě, ale musíme ji na zimu připravit. Odkvetlé výhony zkrátíme a svážeme je do jednoho svazku. Zeminu nad kořeny přikryjeme vrstvou jehličí nebo slámy a rostlinu zakryjeme chvojím. Dobře ji zamulčujte, aby půda neztrácela vláhu. Mrazuvzdorná je asi do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Existuje pouze jeden jediný zástupce rodu oleandru, a to oleandr obecný. Výrazněji odlišné znaky má pouze bývalý druh Nerium indicum, který má hranaté větvičky. Šlechtěním však vzniklo mnoho kultivarů kvetoucích různými barvami – od bílé přes žlutou až po tmavě růžovou. Křížením se docílilo i plnokvětosti a vůně květů u některých kultivarů. Žlutě kvetoucí, plnokvětá a vonící odrůda je pojmenována Nerium oleander ´Luteum Plenum´. Latinské pojmenování Nerium má řecký základ ve slově neros. Původní barva květů oleandrů je růžová. V 16. století byl na Krétě vypěstován bělokvětý kultivar. Vonné odrůdy byly vyšlechtěny až na konci 17. století. Za vrchol šlechtitelství bylo považováno vypěstování žlutokvěté odrůdy na počátku 19. století. Dodnes jsou žlutě kvetoucí oleandry spíše vzácností.
Jak již bylo napsáno, oleandr je keř, který můžete tvarovat do stromečků pomocí spletení kmínku a sestřihávat větvičky tak, aby se vytvořila korunka, anebo si vypěstovat bonsaj. Záleží jen na vaší fantazii. Také si můžete vypěstovat vícebarevný oleandr – zasazením různých zakořeněných barevných variant.
Ve svém příspěvku INDIÁNEK RETRO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada.
Dobry den, my, co jeste narozeni v praveku, si pamatujeme indianky s krupavou cukrovo kakaovou polevou. Mely sve kouzlo. Indianek jsme chytili obracene, prvni jsme snedli piskot /bufler/ a az potom jsme teprve z krupave krusty vylizovali hoodne pomalu snih, protoze, vetsinou jsme na 2 ks nemeli penize a nakonec jsme pokroupali onen obal indianku. Takove mlsani bychom si s indiankem poletym cokoladou nemohli dovolit, nebot by se nam rozmazl v ruce a vetsi cast upadla na zem. Ptam se :pamatujete nekdo jak se ta krusta delala?.
Hezky den a dekuji za recept
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dříve se protahoval Indian ve fondanu, poleva co je i teď například na venečkach. Barvila se. Tehdy se tomu říkalo fondán, hmota se nahrivala , a poté se máčel do této hmoty. Nyní se dá fondán sice koupit i v supermarketu ale je to už něco jiného.
Základem je správné zalévání odstátou vodou, správné dávkování hnojiva a tvarování. Pokud oleandry nekvetou, příčinu hledejte buď v nesprávné péči, nebo v nedostatečné likvidaci škůdců a chorob. Nejčastěji jde o čerň, kdy listy vypadají jako posypané sazemi, houby poškozující květy (plíseň), mšice, puklice a svilušky. Pokud je oleandr napaden škůdci, dochází ke žloutnutí listů a jejich opadávání. Oleandr je teplomilná rostlina z oblasti Středomoří, takže i menší mráz jí může uškodit.
Velkým nepřítelem oleandru jsou mšice. Ty jsou většinou zelené až černé a najdeme je na všech zelených částech rostliny. Po napadení mšicemi dochází ke kroucení listů a k plstnatění či zakřivení pupenů. Na mšice je ideální nasadit slunéčko sedmitečné. Pomoct si můžete i vodou smíchanou s tabákem.
V našich podmínkách je potřeba na zimu oleandry přestěhovat dovnitř. Oleandrům vyhovuje zimní klidové období s chladnější teplotou, a to nejlépe v rozmezí 2–12 °C. U citlivějších kultivarů by teplota neměla klesat pod 8 °C. Přezimování je vhodné například ve světlém sklepě, studeném skleníku či v zimní zahradě. Využít můžete také zasklený balkon či chladnou chodbu. Pokud by měl oleandr nedostatek světla, začne ztrácet listy. S ohledem na klidový režim je třeba v zimním období také omezit zálivku. V této době zalévejte oleandr až tehdy, když kořenový bal mírně proschne. V misce pod květináčem nesmí zůstávat žádná voda. Oleandr je citlivý na tvrdost vody, proto je vhodné zalévat odstátou, měkkou vodou. V prostoru s vyšší teplotou v zimě byste se připravili o bohaté kvetení v další sezoně. Rostliny pravidelně kontrolujte, abyste v případě napadení štítenkami či puklicemi zasáhli co nejdříve. Pokud od března dopřejete oleandru více tepla (a tomu odpovídající zálivku), dočkáte se časnějšího nakvétání. Ven však můžete oleandr umístit, až když pomine nebezpečí jarních mrazíků. Obvykle to bývá v polovině května. Je třeba sledovat aktuální stav počasí. Pokud je to možné, na nové podmínky přivykejte rostlinu pozvolna. Ideální stav je, pokud ji necháte venku jen pár hodin a dobu postupně prodlužujete.
