KRMÍTKO PRO PTÁKY

Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada

Krmítko pro ptáčky ve stylu okrasná zahrada si můžete už hotové pořídit v obchodě, ale kdo má šikovné ruce a nějaké ty zbytky dřeva, zvládne si vyrobit originál. Krásný dřevěný kousek, který bude zahradě slušet. Nikdy krmítko nedávejte na místa, kam se snadno dostane kočka. Ideální místo je asi 1,5 m nad zemí, nejlépe na kůlu.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Příběh

V příběhu PIVOŇKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Janderka.

Opakovaně, již po několik let, pupeny květů dřevité pivoňky něco vyžírá, takže vykvete jen jeden-dva květy. Jde o hmyz nebo o ptáky? Pokud hmyz, co s tím? Poradí někdo?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Pivoňka

Nejlepší krmítko na balkon

Že nemáte zahradu? Nevadí, budku nebo krmítko si můžete pořídit i na malinký balkon nebo je pověsit za okno. Doby, kdy si lidé vyráběli krmítka či budky výhradně podomácku, jsou pryč. Dnes se jim věnují nejen truhláři se svými originály, ale také hobby markety s masovou výrobou. Výběr v materiálech i tvarech je velice pestrý. Krmítka však bývají výhradně určená k tomu, abychom ptáčkům hlavně v zimě „přilepšili“ zrním či semínky, případně i kouskem jablka či lojem a podobně. Je vhodné, aby byla vybavena odtokovým kanálkem, aby se v nich nedržela voda nebo tající sníh.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Příběh

V příběhu VÁNOČNÍ KAKTUS STŘÍHÁNÍ A KDY DÁT NA BALKON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Šromová.

V truhlíku s muškáty se snaží nějaký opeřenec udělat hnízdo, dala jsem tam alobal, špejle, sáčky a už podruhé je tam do rána malé hnízdečko s peříčky a trávou, vyhodím ho, je pěkné kulaté, ale štve mě to, muškáty jsou krásné růžové, druhý den je to tam zase, ptáky mám ráda, ale ne v truhlíku s muškáty, co mám dělat??

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Vánoční kaktus stříhání a kdy dát na balkon

Krmítka pro ptáky

Zde můžete vidět nejlevnější krmítka pro ptáky.

Zdroj: Ptačí budky

Poradna

V naší poradně s názvem KRMÍTKO PRO SÝKORY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.

Hezký den,nenašel jsem plánek pro budku na sýkorky.Bude možné.Rád bych chtěl pomoci ptáčkům na zimu.Děkuji Vrba

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Plánek na budku pro sýkorky je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
Další inspirace na to, jak zhotovit další různé budky pro sýkory, můžete vidět tady: https://www.google.cz/image…

Zdroj: Příběh Krmítko pro sýkory

Nejlepší venkovní krmítko pro ptactvo

Většina krmítek má velmi nízkou životnost a za dva tři roky se rozpadnou. Věnujeme-li však výrobě jen o něco málo více času a místo hřebíků, které se pohybem dřeva uvolní a začnou se vytahovat, použijeme vruty a na stříšku voděodolnou překližku, prodloužíme životnost krmítka a potěšení z něj bude několikanásobně delší. Je pak už jen na vás, jaký tvar zvolíte. Krmítka mohou mít různé provedení. Tradiční krmítko má podobu otevřeného domečku se sedlovou stříškou. Jde o přírodní dřevo, které doplní další přírodní krytina – rákos. Krmítko o velikosti 26 x 26 x 24 cm stačí zavěsit v zahradě na strom nebo na balkoně na háček.

Pokud chcete designové krmítko, tak ho obvykle lze zapíchnout nebo zavěsit. Zapichovací krmítko může mít například tvar půlměsíce nebo podobu baňky v kombinaci oceli s ručně foukaným sklem. Krmení se v nich dávkuje automaticky a díky vyvýšené hraně nepadají semínka na zem. Obsah baňky může být až 5 litrů, průměr 30 cm a výška krmítka 150 cm. Stylové je i krmítko z pletiva v podobě domečku, které dopřeje ptactvu více vzduchu. Netradiční je pak keramické krmítko. A pokud se v okolí vašeho domova vyskytují ptáčci v hojném počtu, pak vám, či spíše jim, přijde vhod větší provedení cca 50 x 53 x 25 cm, které stojí na třech nohách, čímž se podporuje stabilita.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Poradna

V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.

Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.

Zdroj: Příběh Je kalanchoe jedovata

Návod na krmítko pro ptactvo z PET lahve

Potřebujete: PET lahev, drátky, provázek, nůžky, sypané ptačí krmení nebo slunečnicová semínka

Postup: Do PET lahve vystřihněte nůžkami ze dvou stran menší kulatý otvor. Do spodní části lahve napíchejte drátky nebo dřevěné tyčky, improvizované bidýlko, aby si měli ptáci kam sednout. Dobře k tomu poslouží například nepoužívané pletací jehlice nebo vařečky. Lahev naplňte krmnou směsí a zavěste. Další možností je místo bidýlek přidělat ke dnu lahve kulatou plastovou misku, na jejímž okraji se ptáci pohodlně usadí.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Poradna

V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.

pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.

Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.

Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.

Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…

Zdroj: Příběh Černání ještě zelené slupky ořešáku černání slupky na ještě nedozrálých ořeších vlašských ořechů

Návod na krmítko pro sýkorky

Na výrobu tohoto jednoduchého krmítka nebudete potřebovat žádné speciální nářadí ani vrtačku. Postačí obyčejná pilka na dřevo a hřebíky.

Potřebujete: Nejprve si nařežte 2 cm silné prkénko na jednotlivé díly podle návodu. Dno tohoto krmítka pro ptáky bude mít čtvercový tvar a rozměry 18 x 18 centimetrů. Čtyři boční stěny, které v dalším kroku přitlučete ke dnu, mají 18 cm na délku a budou vysoké 4 cm.

Postup: Nejprve si vyrobte dno a boční stěny. Ke dnu přitlučte všechny čtyři stěny podél každé hrany. Zvolili jsme 2cm tloušťku prkénka, abychom mohli díly přitlouct snadno hřebíky. Tenčí by nám mohlo dělat potíže.

Dalším komponentem bude hranolek a závěsný háček. Pokud má závěsný háček špičku a spirálu, stačí tlakem ruky zatlačit na dřevo a otáčet háčkem pohyby doprava. Háček se pěkně navrtá do hranolku, na háček pak můžete později věšet potravu pro ptáky.

K hranolku s háčkem nyní přitlučte stěny stříšky. Střecha krmítka pro ptáky bude mít délku 26 cm, ptačí krmení tak lépe uchováte před vnějšími vlivy, jako je například vítr nebo mokrý sníh, ocení to jistě i ptáčci, kteří budou více v suchu.

Uprostřed stříšky navrtejte očko pro pověšení krmítka. Můžeme použít i dvě očka pro lepší stabilitu, záleží na vás. Vyrobené krmítko umístěte do volného prostranství na klidné a přehledné místo, minimálně 1,5 m nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu. Na strom krmítko zavěste jedině pomocí drátu, aby se na něj nedostala kočka.

Ke dnu zevnitř natlučte boční stěny ptačího krmítka. Dbejte na to, aby vám nikde netrčely konce hřebíků ze dřeva, ptáci by se mohli o hřebíky poranit.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Jedovatost

Pro savce je jedovatý, pro ptáky je jedlý. Bezpečný je loubinec krátkostopečný (Ampelopsis brevipedunculata).

Zdroj: Psí víno

Budka z kokosového ořechu

Krmítko z kokosového ořechu je elegantní, levné a na výrobu i poměrně jednoduché.

Materiál: kokosový ořech, pilka, vrtačka, provázek, špejle

Postup: Kokosový ořech na špičce navrtáme a kokosové mléko vylijeme do skleničky a vypijeme. Do kokosového ořechu vyřízneme asi v polovině podélně klín tak, že ořech nařízneme šikmo cca do poloviny a 6–8 cm nad řezem vedeme druhý řez tak, aby se oba řezy v polovině setkaly. Dužinu opatrně vydlabeme a sníme. Provrtaným otvorem ve špici protáhneme provázek, na jeho konec, který bude uvnitř, uvážeme kus špejle jako závlačku a druhý kus provazu přivážeme třeba k větvi stromu. Krmítko naplníme směsí semen.

Zdroj: Ptačí budky

Langstroth 2/3

Tento nástavek má výšku rámků 159 mm (výška nástavků je 167 mm). Používá se v nízkonástavkovém provozu v jižních oblastech s bohatou snůškou, hlavně v nížinách a povodích řek. Využívají ho včelaři na produkci jednodruhových medů. Snadno se tvoří oddělky celým nástavkem. Svou nízkou hmotností je velice vhodný pro ženy. Dá se použít také do kombinované sestavy s vysokým nástavkem pod názvem Jumbo, což je zejména vhodné v lokalitách s kratší vegetační dobou, kde nejsou včelstvem kladeny takové nároky na prostor. Můžeme ho použít jako krmítko. Vyložením fólií přímo na rámky z něho vytvoříme velkoobjemové krmítko.

Parametry tohoto úlu jsou: vnější rozměr 51,5 x 42,5 x 16,8 cm, vnitřní rozměr 46,5 x 37,5 x 16,8 cm, rozměry rámku 44,8 x 15,9 cm.

Úl se dá pořídit v internetových obchodech nebo si ho nechte vyrobit u truhláře na zakázku.

Zdroj: Langstroth

Ptačí krmítka – prodej

Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.

U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.

Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.

Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.

Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.

Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Návod na výrobu

Postavit krmítko pro ptactvo je poměrně jednoduché a na výrobu nebudete potřebovat žádné speciální nářadí. Rozměry jsou orientační a je možné si je přizpůsobit podle potřeby.

Celé krmítko vyrobíme ze smrkového dřeva o tloušťce 20 mm, které bude kvalitně povrchově upraveno, čímž se prodlouží jeho životnost. Na povrchovou úpravu není zapotřebí používat křiklavých tónů, ptáci si krmítko najdou a „řeknou si o něm“ i bez reflexních barev. Vhodnější je barevná povrchová úprava, která neruší a zapadá do okolí, nebo je v přírodních barevných odstínech. Hřebíčky a vruty použijeme v nerezové úpravě, aby se okolo nich nezačaly na dřevě tvořit nehezké tmavorezavé skvrny.

Jak na to

Nářadí: ruční pilka, úhelník, pokosnice, akumulátorový šroubovák, pásové bruska nebo pilník na dřevo, brusný papír na houbičce, štětec

Postup: Nejprve vyrobíme díly potřebné k výrobě stříšky nad krmítkem. Jde o úhlopříčně přepůlený čtverec 18 x 18 cm. Tak nám vzniknou oba štíty stříšky, udávající její sklon a vlastně i šířku krmítka.

Ke vztyčení štítů si připravíme čtyři laťky dlouhé 15 cm o profilu 2 x 3 cm. Na jejich konci provedeme 2 cm od kraje poloviční vybrání. Osazení nařízneme a z obou stran dočistíme dlátkem a pilníkem. Předvrtáme otvory pro šroubky a prostor pro jejich hlavy zahloubíme.

Stojky přišroubujeme ke štítům stříšky tak, aby byly později překryty, tedy 2 cm od kraje. Základem krmítka je podkladová deska tvořící podlahu krmítka. Ta má rozměr 22 x 30 cm. Spojený díl položíme na podlahu krmítka a označíme stojky a jejich středy.

Ze spodní strany pak stojky se štíty delším vrutem připevníme. Otvory pro ně si však nejprve předvrtáme menším vrtáčkem, aby nám dřevo stojky neprasklo. Při vrtání kontrolujeme kolmost, abychom neprošli bokem stojky.

Jeden štít se stojkami je připevněn 0,5 cm od hrany základové desky, druhý 10 cm. Tím vznikne přesah stříšky pro snadnější vlet, nasypávání i pro zavěšení ptačích pamlsků. Aby sypání z krmítka nepadalo, a to nejen kvůli větru, ale i při hašteření ptáčků, vyrobíme do krmítka zvýšené okraje. Přesně a pod úhlem je v dřevěné pokosnici zkrátíme ostrou pilkou.

Ohrádka je vyrobena z laťky profilu 2 x 3 cm (stejně jako stojky u krmítka). Navíc ji zakulatíme dvě hrany. Díly mezi stojkami zkrátíme narovno, přední spoj pod budoucím přesahem stříšky je pod úhlem 45°.

Stejným způsobem jako u stojek přichytíme i zvýšené lemování ze spodní strany několika vruty do dřeva. Zkontrolujeme délku šroubků, aby nám neprošly skrz. Větším vrtáčkem nebo zapouštěcí hvězdičkou vyrobíme zahloubení pro hlavy šroubků. Spoj pod úhlem můžeme ještě zajistit lepidlem.

Takto hotovou konstrukci krmítka opatříme dvěma až třemi nátěry kvalitní barvou určenou pro exteriér. Jednotlivé vrstvy necháme pořádně proschnout. Tím podstatně prodloužíme životnost celého krmítka. Konstrukce bez střechy se nám bude natírat mnohem snáz.

Jako plochu střechy chránící krmítko použijeme 6mm voděodolnou překližku, která zaručí stříšce dlouhou životnost. Díly připevníme ke konstrukci krmítka malými vruty. Protože se jednotlivé části ve hřebenu stříšky přes sebe překrývají, je jeden střešní díl širší o tloušťku materiálu, tedy o 6 mm.

Takto připevněná střecha by vlastně stačila. Pro hezčí vzhled celého krmítka ji ale pokryjeme tenkými, 2–3 cm širokými lištami. Ty připevňujeme malými kolářskými hřebíčky. Lišty je možné předvrtat, aby nepraskly. Laťky si na shodnou délku zkrátíme v pokosníku.

Postupně pokrýváme celou stříšku až téměř ke hřebenu. Lišty připevňujeme od spodního okraje směrem nahoru. Protože se lišty vzájemně překrývají, počítáme s vyšší spotřebou už při jejich koupi. Jako hřeben stříšky nám poslouží rohová lišta.

Aby bylo možné krmítko zavěsit a nedostal se k němu nezvaný host, opatříme ho dvěma háčky s okem. Ty připevníme přes hřebenovou lištu do stříšky. Dva háčky zajistí zavěšenému krmítku lepší stabilitu. Otvory pro háčky nejprve předvrtáme menším vrtáčkem.

K zakrytí střešních latí a zkrášlení krmítka si vyrobíme ozdobné dekorativní štítové lišty. Šablonu pro jejich přesný tvar si vystřihneme z tvrdého papíru. Na laťky ji pak obkreslíme. Na pásové brusce nebo pilníkem lištu tvarově dokončíme.

Hotové a natřené štítové lišty připevníme kolářskými hřebíčky s malou hlavou. Stříšku krmítka můžeme opatřit nátěrem v jiném odstínu. Krmítko tak bude zajímavější. Pod přesah stříšky připevníme háček k zavěšení lojové koule nebo závěsného krmení v síťkách.

Zdroj: Krmítka pro ptáky

Ptačí zob vejčitolistý

Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) pochází z Japonska. Často se mu říká japonský ptačí zob. Nejčastěji je používaný jako živý plot. Roste do výšky 2–3 m. Pokud se zastřihává do nějakého tvaru, je krásně hustý. Má tmavě zelené listy, lesklé, s rovnými okraji. Květ je bílé barvy, čtyřcípý, podobný květu šeříku. Kvete v období od června do září. Plodem jsou fialovočerné bobulky, které jsou jedovaté pro člověka, ale ne pro ptáky, pro které je to v zimním období zdroj potravy. Daří se mu na slunci i v polostínu. Má rád zásobu vody, ale ne přemokření. Snese i sucho. Množí se řízkováním od poloviny léta, lze i roubováním. Může se libovolně zastřihávat, proto je často využíván ve francouzských parcích. Lze z něj vypěstovat třeba i bonsai. Jak vypadá ptačí zob vejčitolistý, můžete zhlédnout například zde.

Zdroj: Ptačí zob

Ptačí budky pro sýkorky

Prkna na výrobu ptačí budky pro sýkory by měla být kolem 2 cm silná, aby byla budka pevná, v létě se nepřehřívala a za jarních nocí neprochladla. Vnější strana budky by měla být do hladka opracovaná a ošetřená nátěrem v přírodních barvách, aby déle vydržela. Vnitřek hladký (ani nabarvený) být nesmí, pouze po přirozeně drsných stěnách se dostanou odrostlá mláďata na svou první cestu do světa. Řešením je neopracovaná strana prken nebo dodatečně vytvořené příčné zářezy. Dno by mělo být schované mezi stěnami budky, jinak by sem vzniklou spárou zatékalo. Střecha musí stěny přesahovat tak, aby do budky nezatékalo, zešikmení napomůže odtoku vody. Dno by mělo být o rozměrech nejméně 14 x 14 cm, výška 20–25 cm, svislý oválný vletový otvor o rozměrech 3 x 4,5 cm. Oválný tvar není podmínkou, ale je pro ptáky komfortnější.

Zde můžete vidět, jak vypadají různá krmítka pro sýkory: budka pro sýkory.

Zdroj: Ptačí budky

Bylina trubkovec

Trubkovec tyčinkový, latinsky Ortosiphon stamineus, je druh využívaný pro své léčivé účinky, vzhledem je podobný známé hluchavce. Lidově a nesprávně se často označuje jako trubkovec tyčinkovitý. Bylina je využívána především jako diuretikum s antibakteriálním účinkem. Je zdrojem silic s diterpeny a flavonoidy, které snižují zadržování vody v těle a mírně stimulují činnost štítné žlázy. Trubkovec není zatím dobře prozkoumán, tudíž nejsou známy ani jeho vedlejší účinky.

Jeho užívání by však mělo být omezeno při funkční nedostatečnosti srdce, při hyperfunkci štítné žlázy a při blokádě močovodů.

Předpokládá se, že bylina obsahuje genosidové sloučeniny – orthosifoniny, mastné kyseliny, esenciální oleje, rostlinné oleje, saponiny, sapofoniny a draselné soli.

Bylina trubkovec obvykle přitahuje včely, motýly a nektarové ptáky. Rostlina dosahuje výšky 1,5 metru a má oválné listy. Květy jsou bílé jako kočičí kníry, stopky jsou snadno zlomitelné a čtvercové. Rostliny obvykle rostou na polích, na březích řek nebo na místech s vlhkou půdou. Trubkovec prospívá v nadmořské výšce nad 700 metrů nad mořem.

Zdroj: Trubkovec tyčinkový

Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků

Ptáků v krajině ubývá. Co může být příjemnějšího než probouzení se do ptačího zpěvu, pokřikování hladových mláďat vykukujících z budky nebo poskakování ptáčků na krmítku. Na trhu najdete dřevěné výrobky z masivního FSC dřeva s dlouhou životností i budky ze speciální ekologické směsi cementu, dřevěných pilin a pojiv, o kterých se dá s nadsázkou říct, že je pověsíte jednou provždy. Výrobky na našem trhu mají mnoho atestů předních evropských ornitologických organizací včetně České ornitologické společnosti. Samozřejmě si můžete vyrobit vlastní budku.

Hnízdní budky slouží těm druhům ptáků, kteří nestaví vlastní hnízda, ale k hnízdění využívají obvykle dutiny, polodutiny nebo štěrbiny. Ty mohou vzniknout ve stromech přirozenou cestou, například odlomem větví, nebo je do kmenů vytesaly jiné ptačí druhy, v našich podmínkách obvykle strakapoud velký nebo datel černý. Může se však jednat i o různé polodutiny či štěrbiny, které se na stromech, ale i ve skalách vyskytují obvykle v hojné míře.

Zde můžete vidět polodutiny a štěrbiny ke hnízdění.

Nedostatek přirozených dutin může být poměrně snadno kompenzován vyvěšováním ptačích budek. Při jejich aplikaci však musíme mít vždy na paměti, že jde o řešení pouze náhradní, hlavním cílem by měla být ochrana starých stromů. Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří její kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí, zejména deštěm a kolísáním teploty, i před útoky nejrůznějších predátorů. Nesmí také ptáky nijak ohrožovat, ať už svým technickým stavem nebo způsobem zavěšení. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Budka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat. Takové budky potom ptáci vyhledávají a často i upřednostňují před přirozenými dutinami. Naopak pokud má budka konstrukční nebo jiné vady či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí.

Zde můžete vidět, jak vypadají přirozené budky v přírodě.

Zdroj: Ptačí budky

Mikrosporidie

Jde o parazity, kteří se řadí do říše hub. Existuje obrovské množství druhů mikrosporidií. Infekčním stadiem je spora. Uvnitř spory se nachází vystřelovací aparát, který obsahuje dlouhou injekční trubici. Touto trubicí je zárodek mikrosporidie injikován do hostitelské buňky. Následně se buňky parazita množí. Po vyplnění hostitelské buňky se jednotlivé buňky parazita osamostatní a z každé vzniká další spora schopná infikovat další buňky téhož hostitele nebo hostitele nového. Mikrosporidie parazitují na úrovni všech živočišných kmenů. Napadají například ryby, ptáky, ale také savce včetně člověka. Bylo identifikováno 15 lidských patogenů: Anncaliia (brachiola) algerae, A. connori, A. vesicularum, Encephalitozoon hellem, E. cuniculi, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi, Microsporidium ceylonensis, M. africanum, Nosema ocularum, Pleistophora sp., Trachipleistophora hominis, T. antropophthera, vittaform a corneae a Tubulinosema acridophagus. K přenosu může docházet vzdušnou cestou vdechnutím spor, přenosem spor na rohovku, pozřením kontaminované potravy nebo vody a fekálně-orální cestou. U většiny lidí se po nákaze mikrosporidiemi neobjeví žádné příznaky. Potíže však mají lidé s poruchou imunity, pacienti s HIV a lidé po transplantaci. Onemocnění se následně může projevovat chronickými závažnými průjmy. Postiženy mohou být různé části těla: mozek, ledviny, plíce, svaly, rohovka, epitel duodenum a jejunum a další.

Zdroj: Odčervení lidí