Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

STŘÍHÁNÍ

  

HORTENZIE

  

OLEANDR

  

POSTŘIKY

  
čtěte níže
Téma

JAK ZMLADIT ŠVESTKU

Obsah

Radikální řez broskvoní

Broskvoň snáší řez dobře a vyžaduje ho pravidelně. Dbejte na to, aby v koruně rostlo hojně mladých výhonů, poznáte je podle zelené barvy kůry, pak se můžete těšit na bohatou úrodu. Každoročním řezem kosterních větví zabráníte odumírání plodného obrostu ve spodní části koruny. Broskvoně však vyžadují dostatek světla i uvnitř koruny. U osvědčené kotlovité koruny řezem, který lze provádět dvakrát během vegetace, zabráníte vytvoření terminálu. Na jaře se tedy věnujte základní úpravě koruny a jejímu prosvětlení. V době růstu plodů redukujte řezem množství ovoce, zvýšíte jeho kvalitu. Broskvoně vytvářejí už prvním rokem rozvětvené výhony, takže je můžete snadno zakracovat na postranní obrost. Nebojte se broskvoň každým rokem trochu zmladit, a to hlavně když vidíte, že se větve vyholují. Po 12–15 letech už musíte broskvoň zmladit radikálněji, pokud již není tak vyčerpaná, že je lépe ji vykopat a zasadit novou.

Zdroj: Stříhání peckovin

Diskuze

V diskuzi ŠVESTKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV.

Dobrý den, je možno použít na švestku postřik Reldan 22,? děkuji za odpověd.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Švestka

Obecné rady

V prvních letech se provádí výchovný řez – hlavně jde o zkracování výhonů. Nesmí se dopustit zapěstování větve pod příliš ostrým úhlem k terminálu (později se může odlomit pod vahou úrody za větru).

V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud činí přírůstky za rok okolo půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musí se strom zmladit, říznout hlouběji. V tom případě (řežou-li se silnější větve) je dobré pamatovat na Zahnův řez.

Co se týče doby řezu, je vhodná doba koncem března nebo až v době květu (i mladé stromy na počátku plodnosti). Prostě řezat během vegetace jako jiné peckoviny, i když tyto bez problému snesou i konec března. Řez lze provádět až do začátku září.

Vysadíte-li strom na podzim, řežte jej až na jaře. Vysadíte-li jej na jaře, řežte ihned.

Zdroj: Stříhání peckovin

Diskuze

V diskuzi PUCHROVITOST ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Spáčil.

Dobrý den, mám na zahradě starou švestku (její stáří odhaduji až na 70 let možná i více). Stále rodí a letos, znovu možná po 2 letech, se opět objevila deformace plodů, která asi odpovídá puchrovitosti švestek. Plody právě dozrávají, jsou poměrně velké ale často i z poloviny deformované, jako by zpuchřelé. Při rozpůlení se objeví dužnina zbarvená do červena v různé intenzitě, někdy jen červené žilky nebo i masivně celá dužnina kolem pecky. Přitom pecky jsou neporušené, jsou souměrně vyvinuté. Švestky jsou docela už velké, zralé, pěkně modré a poměrně sladké. Je mi líto je vyhodit a tak je i v tomto stavu konzumuju (jediný v rodině). Nevím, jestli dělám dobře z hlediska zdravotního a tak se zdvořile ptám, co s takovými švestkami dělat. Na slivovici je jich málo a o správnosti konzumace mám pochyby. Lze je použít bez rizika k jídlu nebo jen například na koláč ? Předem děkuji za radu a odpověď.
Jan Spáčil, Holešov

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Puchrovitost švestek

Stříhání a řez

Stříhání není nutné, v dobré půdě se ibišek sám větví do pěkného, oválně vzpřímeného tvaru a formuje hustý, téměř neprostupný, bohatě olistěný a bohatě kvetoucí keř. Pokud máte spíše než hustý keř raději velké květy, můžete jej každé jaro po mrazech sestřihnout až o dvě třetiny loňských větví. Ztratí tvar, ale bude mít až o polovinu větší květy. Starší keře je dobře radikálně zmladit, aby se jim při deštích neohýbaly větve.

Zdroj: Hibiscus syriacus

Řez ovocných stromů – video

Na internetu máte možnost zhlédnout video, které vám poradí, jak správně ostříhat švestku na vaší zahradě.

Zdroj: Stříhání švestek

Jak prořezat švestku

Řez švestek vychází z několika důležitých poznatků, které bychom si měli hned na začátku ujasnit. Slivoně produkují velmi křehké dřevo. Často se říká, že je dokonce nejkřehčí ze všech ovocných stromů. V souvislosti s velkou plodností to může být někdy problém – větve se pod tíhou dozrávajících švestek snadno vylamují. Další důležitou informací je fakt, že nejžádanější slivoně plodí dvouleté a tříleté větve. Další výklad ohledně řezu švestky se opírá právě o tyto dva obecné a důležité poznatky.

Ačkoliv švestka zvládá řez nejlépe v průběhu vegetace, tak začátečníkům doporučujeme provádět řez švestek zjara po vykouknutí prvních pupenů. Řez na jaře totiž nekomplikují listy a lépe je tak vidět, co by se mělo prostříhat. Pokud vám nevadí při řezu olistění, tak je lepší švestku ostříhat v druhé polovině června nebo právě po sklizni. Během zimy jsou jakékoliv úpravy řezem nevhodné.

Slivoně jsou ovocné stromy bujného růstu. Potřebují tedy poměrně pravidelný a razantní řez. Nejlepší plody bývají na 2–3letém dřevě. To při řezu vždy zohledníme. Slivoně mají křehké dřevo a větve vyrůstající v ostrých úhlech se pod tíhou plodů často vylamují.

Správnou korunu slivoně by měly tvořit 3 až 4 kosterní větve, které mají dobré nasazení k terminální větvi. Terminální větev roste přímo vzhůru ve středu koruny. Pokud jsou větve kolem terminálu, pak se jedná o přirozenou korunu. Pokud jsou s odstupem 80 až 120 cm, pak se jedná o korunu patrovou. Nejčastěji se na našich zahrádkách pěstuje přirozený tvar koruny.

Jestliže máte ve své zahradě přehuštěný, možná několik let nestříhaný strom, nesnažte se ho radikálně zmladit najednou. Strom většinou zareaguje bujným růstem nových výhonků. Ty však rostou směrem nahoru (říká se jim vlky), a nejen že z nich nebudete mít úrodu, ale strom vám zbytečně zahustí. Druhým rokem je stejně budete muset odstranit. Raději se snažte omlazovat strom postupně. Někdy to může trvat i tři, možná čtyři roky, než dosáhnete požadovaného tvaru. Ale věřte, že se to vyplatí. Ušetříte si čas i námahu.

Pokud si na řez švestek nevěříte, je možné se obrátit na firmy, které se této činnosti věnují a určitě vám strom rády ostříhají podle standardů.

Zdroj: Stříhání švestek

Trojpuk zahradní

Trojpuk zahradní (Deutzia x hybrida ′Mont Rose′) je středně rostoucí opadavý keř. Dorůstá do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1,2 m. Výhony jsou zpočátku vzpřímené, později mírně rozkladité. Trojpuk se hodí do skupinové výsadby, předsadby a podsadby vyšších dřevin, ale i jako volně rostoucí živý plot do výšky 1,6 m. Krásný bude také jako bohatě kvetoucí solitér. Vstřícné listy jsou široce oválně vejčité, drsné s pravidelným pilovitým okrajem. Sytě růžová poupata se v květnu rozvíjejí v miskovité světle růžové květy se sytě růžovými tyčinkami a žlutými prašníky. Starší květy jsou bělavě růžové, květ může být 18 až 26 mm široký. Roční přírůstek činí 15 až 30 cm. Keř lze hned po odkvětu silněji prořezat a zmladit, čímž se podpoří růst nových silných výhonů a bohaté kvetení v dalším roce. Trojpuk je nenáročný keř, postačí mu běžná zahradní půda, raději vlhčí a výživná, snese slunce až polostín. Toleruje dobře i silnější zastínění, jen květy se pak méně vybarvují.

Zdroj: Růžově kvetoucí keře

Kolkvície krásná

Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis) může dorůst do výšky 2 až 3 metrů, stejně tak i do šířky. Jde o opadavý, bohatě větvený keř, který vypadá zvláště v době kvetení nádherně, a tak se velmi dobře uplatní jako solitér výsadbě, jen občas se vysazuje i do živých plotů. Kůra se na starších kmenech odlupuje, což vynikne zejména v zimě, kdy je keř bez listí. Listy má vstřícné, krátce řapíkaté, čepel listů je kopinatá až vejčitá. Koncem května se na prutovitě převislých větvích začnou rozevírat světle růžově zbarvené květy, jejichž koruna je mírně dvoupyská, zvonkovitá, s výraznou síťovitou kresbou a až 25 mm velká. Voní jemnou, nevtíravou sladkou vůní. Plodem je tobolka.

Tento nenáročný keř dobře prospívá na slunci a v mírném stínu. Vyhovuje mu spíše vápenitá půda s dostatkem živin. Snese i dlouhodobější sucho. Kolkvície by se neměla prořezávat každým rokem, postačí průklest po dvou až třech letech, radikálněji je možné zmladit jen staré keře. Pěstuje se několik kultivarů, k těm nejběžnějším patří ´Pink Cloud´.

Zdroj: Růžově kvetoucí keře

Callisia repens

Domovem Callisie repens je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Sytě zelené drobné listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás je pěstována jako převislá pokojová rostlina, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy zelené, panašované s žilkováním. Květy jsou nenápadné bílé a objevují se v letních měsících. Rostlina je vysoká 20 až 30 cm, není náročná na pěstování. Je vhodné pěstovat ji v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina. Starší exempláře však nemusí vypadat pěkně, proto je lepší rostlinu zmladit – z vrcholových řízků vypěstovat novou nebo ji razantně zastřihnout.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě je potřeba vydatně zalévat. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezte. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často roste. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojte.

Rostlinu lze množit vrcholovými řízky, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujte každoročně vždy zjara. Při přesazování dbejte na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě kalisii přemístěte více k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens variegata

Domovem Callisie repens variegata je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Drobné, sytě zelené listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás se pěstuje jako převislá pokojová rostlina. Má malé, vejčité listy barvy pruhované (zeleno-růžové) nebo pouze růžové (smetanové). Květy jsou nenápadné bílé a objevují se v průběhu léta. Rostlina je vysoká kolem 15 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Jde o dlouhodobou pokojovou rostlinu, takže když se vám starší exempláře nebudou líbit, můžete je zmladit radikálním zastřižením, nebo si z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě zaléváme vydatně. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezíme. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často rosíme. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme.

Rostlinu množíme z vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujeme každoročně vždy zjara. Při přesazování dbáme na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě ji přemístěte více k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens turtle

Domovem Callisie repens turtle je Mexiko, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Sytě zelené lístečky vyrůstají na plazivých výhonech.

V našich podmínkách se jedná o převislou pokojovou rostlinu, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy zelené, panašované s žilkováním a zespod fialové. Květy jsou nenápadné bílé a objevují se na přelomu jara a léta. Rostlina je vysoká do 20 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina, starší exempláře však nemusí vypadat pěkně, proto je lepší je zmladit a z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou, nebo starou kalisii razantně zastřihnout.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě je potřeba zalévat vydatně, pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezte. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často roste. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojit.

Rostlinu můžete množit pomocí vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujte každoročně vždy zjara. Při přesazování dbejte na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě ji přesuňte blíž k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens pink lady

Domovem Callisie repens pink lady je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Tato „růžová dáma“ zde vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Drobné, sytě zelené listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás ji známe jako převislou pokojovou rostlinu, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy bronzovo-zelené nebo růžové. Květy nenápadné bílé barvy se objevují na rostlině počátkem léta. Tato kalisie dorůstá do výšky 15 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina. Když už starší exempláře nevypadají pěkně, je dobré je zmladit, tedy razantně zastřihnout, nebo z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou.

Kalisii vyhovuje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě zaléváme vydatně. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezíme. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často rosíme. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme.

Rostlinu množíme z vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujeme každoročně vždy zjara. Při přesazování dbáme na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se stonky začnou vytahovat, tak rostlina stojí na tmavém místě, v takovém případě ji posuňte blíž k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Zkušenosti s postřikem ovocných stromů

  1. pilatka – zničí cca 90 % květů; použít ihned po odkvětu Decis, Mospilan, Zolone
  2. obaleč švestkový 1. generace – konec května až počátek června; nemusí se stříkat
  3. obaleč švestkový 2. generace – pravá červivost; hned po 10. červenci; použít Zolone nebo Mospilan (má dlouhodobý účinek)

Závěrečným postřikem na švestky bývá Horizon 250 EW, který strom chrání před moniliovou hnilobou. Tento postřik slivoní řešíme ve chvíli, kdy se na stromě objeví první otlučené plody (plody s hnědou skvrnou). Často za to mohou kroupy. Můžeme rovněž počkat na první plesnivou švestku s tímto příznakem (na hnědé skvrně se začnou objevovat bílé tečky plísně a celý plod postupně shnije). V tomto případě smícháme 1 ml přípravku s 1 l vody a můžeme začít stříkat. Po tomto zásahu nesmíme zapomenout na ochrannou lhůtu (po tento čas ovoce není vhodné ke sklizni), která vyprší až po sedmi dnech.

Zdroj: Postřik švestek

Odpalované těsto na knedlíky

Suroviny:

  • 500 ml mléka
  • 200 g másla
  • 300 g hrubé mouky
  • 3 vejce
  • špetka soli
  • 500 g švestek
  • 100 g mletého máku
  • 80 g cukru

Postup:

Do kastrolu dáme mléko, špetku soli, polovinu másla a dáme vařit. Když je máslo rozpuštěné, přisypeme za stálého míchání mouku. Těsto vaříme, dokud se nepřestane lepit na kastrol nebo vařečku. Poté přendáme do mísy a necháme vychladnout. Mezitím si omyjeme, osušíme a vypeckujeme švestky. Místo pecky vložíme do švestky kostku cukru. A teď zpět k těstu. Do vychladlého těsta postupně vpracujeme vejce. Na pomoučeném vále si vyválíme asi půl centimetru silný plát, který si rozkrájíme na čtverce o velikosti zhruba 5 x 5 cm, záleží na velikosti švestek. Do každého čtverce zabalíme švestku a vytvarujeme kulatý knedlík. Vaříme v mírně osolené vodě asi 10–15 minut. Při vyndání knedlíky propíchneme vidličkou, aby vyšla pára. Nandáme na talíř, posypeme mákem smíchaným s cukrem a přelijeme rozpuštěným máslem. Dobrou chuť.

Zdroj: Odpalované těsto

Radikální řez tújí

Radikální řez proveďte raději na podzim, a pokud jsou řezy větší, namažte je štěpařským voskem s dezinfekčním účinkem. Radikální řez sice túje přežije, ale nebude vypadat hezky. Při velmi silném zásahu je třeba načasovat řez na období konce léta. Tím omezíte ronění pryskyřice na minimum.

Dnes se běžně pracuje s elektrickou lištou na živé ploty. Při řezu motorovou lištou však často dochází k rozdrcení konečků větévek a následnému hnědnutí. Tomu předejdete řezem nepříliš silných starých výhonů a dotvarováním ostrými nůžkami. Nejdřív si pomocí vodicí šňůry vytyčte výšku, kterou potřebujete zachovat. Můžete si také zhotovit (dřevěnou) šablonu, kterou využijete opakovaně. U mladých a pravidelně ošetřovaných stěn přímo sestřihněte túje na tuto výšku (konce jsou měkké, takže to půjde snadno). Větší péči ovšem musíte věnovat starším živým plotům a plotům, které jsou přestárlé, potřebují zmladit, anebo plotům déle neudržovaným, které přerostly. Zde přímým seříznutím lištou na požadovanou výšku většinou vznikne velmi nevzhledná linie řezu, s holými konci poměrně silných větví, výrazně se odhalí také rezavějící spodní větévky. Často není možné provést řez najednou, postupujte tedy v krocích (například dvě sezony po sobě). Nejprve seřízněte plot na první úroveň a až další sezonu na definitivní výšku a keř dotvarujte. Zabráníte tak přílišnému oslabení a šoku pro rostlinu, zlepšíte regeneraci a docílíte požadovaného estetického výsledku. U starších exemplářů se silnou vrcholovou větví (terminálem) nejdříve opatrně zkraťte pouze tuto větev tak, aby okolní porost tenčích větví (obrost) zůstal zachován. Obrost pak překryje vyříznuté místo a túje se dají snadno dotvarovat, aby nevznikla rovná holá linie v místě řezu. Boční stěny plotu tvarujte do mírně kónického tvaru, netvořte tedy rovinu. Plot bude nahoře mírně užší a rozšiřovat se směrem k zemi. Zajistíte tím oslunění a dostatečné světlo i pro spodní větévky, takže pak nedochází k prosychání jehliček a nežádoucímu vyholování. Při řezu pod stříhaný plot položte fólii, usnadníte si tak úklid.

Plot hrubě, příliš hluboce a neodborně zmlazený velmi dlouho regeneruje a často mu už zůstane neupravený kartáčovitý či metlovitý ráz s typickými proschlými větvemi a nepravidelným tvarem.

Zdroj: Stříhání tújí

Druhy švestek

Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky.

Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá.

Švestka poměrně dobře snáší zimu i pozdní jarní mrazíky. Hodí se tedy i do studenějších klimatických podmínek, do svahů nebo na místo nechráněné před větrem a jinými živly. Na půdu a zeminu je tento strom také nenáročný, lépe se mu však daří ve středně teplé a vlhké půdě.

Vlhkost a vydatnou zálivku potřebuje zejména při růstu plodů, pokud tedy bude suché léto, pečlivě švestku zalévejte. Právě podzim je vhodnou dobou k jejímu vysazení. Vložte ji do země tak hluboko, aby místo štěpování (místo srůstu) zůstalo nad zemí. Sázet můžete také na jaře.

Zdroj: Stříhání švestek

Ryngle stříhání

Rozsah řezu slivoní se liší podle odrůdy. Odrůdy slivoní druhu slivoň švestka (Prunus domestica) přirozeně vytvářejí dobré koruny, postačí jen malé prořezávání, aby se odstranila suchá větev nebo aby se vrchol koruny prosvětlil, když příliš zhoustne. Mnohé slivoně tvoří stromy s křivými kmeny, nepravidelné a nevzhledné, nebo mají husté, trnité koruny, které tvoří sběr plodů velmi obtížným. Tyto chyby v růstu pak musí být opraveny řezem. Nicméně mnoho pěstitelů je toho názoru, že původní druhy švestek by neměly být řezány tak silně jako jabloně. Jiní pěstitelé naopak zmlazování doporučují, protože slivoně mají tendenci dělat dlouhé výhony každý rok. Je velmi důležité mít na paměti, že pěstitelé, kteří jednou začnou silně prořezávat, musí v tomto způsobu údržby pokračovat pravidelně.

U slivoní jsou běžné dvě metody zahradnických úprav. První je, aby korunu tvořil terminál se čtyřmi nebo pěti kosterními větvemi z něj vycházejícími. Terminální výhon je kontrolován řezem po dosažení určité výšky. Tato metoda je často používána pro druh Prunus domestica i odrůdy Prunus insititia. Druhý způsob, který je často používán pro odrůdy Prunus triflora, je vytvoření kotlovité koruny odstraněním terminálu a vytvořením koruny ze čtyř kosterních větví. Takto tvoří dřevina tvar vázy nebo obráceného deštníku. Větve by měly být na kmeni 4–6 palců od sebe, aby se zabránilo vylomení. Stromy mají obvykle korunu asi 2 metry od země. Následný řez se skládá z odstranění větví, které překračují vhodnou délku.

Mladé stromky řežeme nejdříve po narašení, starší i později, pokud rostou dostatečně silně. Nevýhodou řezu za zelena může být oslabení růstu. Peckoviny snáší hlubší řez podstatně hůře, ani u starých stromů bychom raději neměli řezat větev o průměru větším než šest centimetrů.

V prvních letech se u slivoní provádí takzvaný výchovný řez. Nesmí se dopustit zapěstování větve pod příliš ostrým úhlem k terminálu (později se může odlomit pod váhou úrody za větru). V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud jsou přírůstky za rok kolem půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musíte strom zmladit, tedy říznout hlouběji.

Slivoně se řežou koncem března nebo až v době květu (i mladé slivoně na počátku plodnosti). Prořezávat lze až do začátku září. Vysadíte-li slivoň na podzim, řežte ji až na jaře. Vysadíte-li ji na jaře, můžete řezat ihned.

Také u renklód se provádí výchovný řez, a to v době vegetace, nikdy ne v zimě, to je v období vegetačního klidu. Slivoně jsou totiž citlivé k infekcím, před kterými se nedokážou mimo vegetaci bránit. Renklódy je třeba řezat hlouběji než švestky a takzvaný výchovný řez se uplatňuje do pátého roku života.

Zdroj: Ryngle

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková

Gabriela Štummerová


Zahrada155

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP