Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

STŘÍHÁNÍ

  

HORTENZIE

  

OLEANDR

  

POSTŘIKY

  
čtěte níže
Téma

JAK ZMLADIT BROSKVONE

Obsah

Radikální řez broskvoní

Broskvoň snáší řez dobře a vyžaduje ho pravidelně. Dbejte na to, aby v koruně rostlo hojně mladých výhonů, poznáte je podle zelené barvy kůry, pak se můžete těšit na bohatou úrodu. Každoročním řezem kosterních větví zabráníte odumírání plodného obrostu ve spodní části koruny. Broskvoně však vyžadují dostatek světla i uvnitř koruny. U osvědčené kotlovité koruny řezem, který lze provádět dvakrát během vegetace, zabráníte vytvoření terminálu. Na jaře se tedy věnujte základní úpravě koruny a jejímu prosvětlení. V době růstu plodů redukujte řezem množství ovoce, zvýšíte jeho kvalitu. Broskvoně vytvářejí už prvním rokem rozvětvené výhony, takže je můžete snadno zakracovat na postranní obrost. Nebojte se broskvoň každým rokem trochu zmladit, a to hlavně když vidíte, že se větve vyholují. Po 12–15 letech už musíte broskvoň zmladit radikálněji, pokud již není tak vyčerpaná, že je lépe ji vykopat a zasadit novou.

Zdroj: Stříhání peckovin

Obecné rady

V prvních letech se provádí výchovný řez – hlavně jde o zkracování výhonů. Nesmí se dopustit zapěstování větve pod příliš ostrým úhlem k terminálu (později se může odlomit pod vahou úrody za větru).

V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud činí přírůstky za rok okolo půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musí se strom zmladit, říznout hlouběji. V tom případě (řežou-li se silnější větve) je dobré pamatovat na Zahnův řez.

Co se týče doby řezu, je vhodná doba koncem března nebo až v době květu (i mladé stromy na počátku plodnosti). Prostě řezat během vegetace jako jiné peckoviny, i když tyto bez problému snesou i konec března. Řez lze provádět až do začátku září.

Vysadíte-li strom na podzim, řežte jej až na jaře. Vysadíte-li jej na jaře, řežte ihned.

Zdroj: Stříhání peckovin

Stříhání a řez

Stříhání není nutné, v dobré půdě se ibišek sám větví do pěkného, oválně vzpřímeného tvaru a formuje hustý, téměř neprostupný, bohatě olistěný a bohatě kvetoucí keř. Pokud máte spíše než hustý keř raději velké květy, můžete jej každé jaro po mrazech sestřihnout až o dvě třetiny loňských větví. Ztratí tvar, ale bude mít až o polovinu větší květy. Starší keře je dobře radikálně zmladit, aby se jim při deštích neohýbaly větve.

Zdroj: Hibiscus syriacus

Trojpuk zahradní

Trojpuk zahradní (Deutzia x hybrida ′Mont Rose′) je středně rostoucí opadavý keř. Dorůstá do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1,2 m. Výhony jsou zpočátku vzpřímené, později mírně rozkladité. Trojpuk se hodí do skupinové výsadby, předsadby a podsadby vyšších dřevin, ale i jako volně rostoucí živý plot do výšky 1,6 m. Krásný bude také jako bohatě kvetoucí solitér. Vstřícné listy jsou široce oválně vejčité, drsné s pravidelným pilovitým okrajem. Sytě růžová poupata se v květnu rozvíjejí v miskovité světle růžové květy se sytě růžovými tyčinkami a žlutými prašníky. Starší květy jsou bělavě růžové, květ může být 18 až 26 mm široký. Roční přírůstek činí 15 až 30 cm. Keř lze hned po odkvětu silněji prořezat a zmladit, čímž se podpoří růst nových silných výhonů a bohaté kvetení v dalším roce. Trojpuk je nenáročný keř, postačí mu běžná zahradní půda, raději vlhčí a výživná, snese slunce až polostín. Toleruje dobře i silnější zastínění, jen květy se pak méně vybarvují.

Zdroj: Růžově kvetoucí keře

Kolkvície krásná

Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis) může dorůst do výšky 2 až 3 metrů, stejně tak i do šířky. Jde o opadavý, bohatě větvený keř, který vypadá zvláště v době kvetení nádherně, a tak se velmi dobře uplatní jako solitér výsadbě, jen občas se vysazuje i do živých plotů. Kůra se na starších kmenech odlupuje, což vynikne zejména v zimě, kdy je keř bez listí. Listy má vstřícné, krátce řapíkaté, čepel listů je kopinatá až vejčitá. Koncem května se na prutovitě převislých větvích začnou rozevírat světle růžově zbarvené květy, jejichž koruna je mírně dvoupyská, zvonkovitá, s výraznou síťovitou kresbou a až 25 mm velká. Voní jemnou, nevtíravou sladkou vůní. Plodem je tobolka.

Tento nenáročný keř dobře prospívá na slunci a v mírném stínu. Vyhovuje mu spíše vápenitá půda s dostatkem živin. Snese i dlouhodobější sucho. Kolkvície by se neměla prořezávat každým rokem, postačí průklest po dvou až třech letech, radikálněji je možné zmladit jen staré keře. Pěstuje se několik kultivarů, k těm nejběžnějším patří ´Pink Cloud´.

Zdroj: Růžově kvetoucí keře

Callisia repens

Domovem Callisie repens je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Sytě zelené drobné listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás je pěstována jako převislá pokojová rostlina, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy zelené, panašované s žilkováním. Květy jsou nenápadné bílé a objevují se v letních měsících. Rostlina je vysoká 20 až 30 cm, není náročná na pěstování. Je vhodné pěstovat ji v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina. Starší exempláře však nemusí vypadat pěkně, proto je lepší rostlinu zmladit – z vrcholových řízků vypěstovat novou nebo ji razantně zastřihnout.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě je potřeba vydatně zalévat. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezte. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často roste. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojte.

Rostlinu lze množit vrcholovými řízky, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujte každoročně vždy zjara. Při přesazování dbejte na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě kalisii přemístěte více k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens variegata

Domovem Callisie repens variegata je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Drobné, sytě zelené listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás se pěstuje jako převislá pokojová rostlina. Má malé, vejčité listy barvy pruhované (zeleno-růžové) nebo pouze růžové (smetanové). Květy jsou nenápadné bílé a objevují se v průběhu léta. Rostlina je vysoká kolem 15 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Jde o dlouhodobou pokojovou rostlinu, takže když se vám starší exempláře nebudou líbit, můžete je zmladit radikálním zastřižením, nebo si z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě zaléváme vydatně. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezíme. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často rosíme. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme.

Rostlinu množíme z vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujeme každoročně vždy zjara. Při přesazování dbáme na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě ji přemístěte více k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens turtle

Domovem Callisie repens turtle je Mexiko, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Sytě zelené lístečky vyrůstají na plazivých výhonech.

V našich podmínkách se jedná o převislou pokojovou rostlinu, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy zelené, panašované s žilkováním a zespod fialové. Květy jsou nenápadné bílé a objevují se na přelomu jara a léta. Rostlina je vysoká do 20 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina, starší exempláře však nemusí vypadat pěkně, proto je lepší je zmladit a z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou, nebo starou kalisii razantně zastřihnout.

Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě je potřeba zalévat vydatně, pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezte. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často roste. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojit.

Rostlinu můžete množit pomocí vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujte každoročně vždy zjara. Při přesazování dbejte na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě ji přesuňte blíž k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Callisia repens pink lady

Domovem Callisie repens pink lady je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Tato „růžová dáma“ zde vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Drobné, sytě zelené listy vyrůstají na plazivých výhonech.

U nás ji známe jako převislou pokojovou rostlinu, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy bronzovo-zelené nebo růžové. Květy nenápadné bílé barvy se objevují na rostlině počátkem léta. Tato kalisie dorůstá do výšky 15 cm, není náročná na pěstování, je možné ji pěstovat v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina. Když už starší exempláře nevypadají pěkně, je dobré je zmladit, tedy razantně zastřihnout, nebo z vrcholových řízků vypěstovat rostlinu novou.

Kalisii vyhovuje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě zaléváme vydatně. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezíme. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často rosíme. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme.

Rostlinu množíme z vrcholových řízků, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujeme každoročně vždy zjara. Při přesazování dbáme na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.

Pokud se stonky začnou vytahovat, tak rostlina stojí na tmavém místě, v takovém případě ji posuňte blíž k oknu.

Zdroj: Callisia repens

Pozdní řez broskvoní

Mladý stromek po výsadbě se na jaře seřízne tak, že se zcela odstraní terminální výhon a zbylé 4 výhony se seříznou na 2 až 3 pupeny, pokud možno souměrně do stran. V červnu a na přelomu srpna a září se zaštípnou všechny narostlé výhonky vždy asi o 1/3. Dbejte na to, aby konce zaštípnutých výhonků byly vždy zhruba ve stejné úrovni. Dávejte pozor, aby žádný výhon nebyl silnější a nepřebral funkci hlavního výhonu.

Druhý rok se seřezává vedoucí výhon na 6–8 pupenů a boční na 2–3 pupeny. Následně se v červnu a srpnu (září) postupuje stejně jako v prvním roce.

Ve třetím roce na jaře se znovu seřízne hlavní výhon na 8–10 výhonů a boční na 2–3 výhony. Snažte se na každé hlavní větvi vypěstovat druhé rameno s bočním obrostem. Zaštipujte v červnu a srpnu stejně jako v předešlém roce, a to i na druhých ramenech.

Ve čtvrtém roce na jaře je koruna hotová. Správně založená koruna se skládá ze 4–5 hlavních větví, ramen v základu koruny, na nichž je ještě po 1–2 větvích vedlejších. Nyní dbejte na to, aby se hlavní výhony neprodlužovaly. Občas je zkraťte až do staršího dřeva, aby se obrost na dolních větvích nevyholoval. Příliš silné výhony nebo krátké slabé výhonky zkracujte nebo celé obřežte. Ostatní výhony ponechte jako plodonosný obrost.

Plodonosný obrost se vytvoří z bočních výhonů zkracovaných v předchozích letech na 2–3 výhony. Ve čtvrtém roce na jaře budou na bočních výhonech 2–3 výhonky. Nejspodnější se seříznou na 2–3 pupeny, jako rezerva pro příští rok, a zbylé výhonky seřízněte na 6–10 pupenů, ty pak přinesou úrodu. V příštím roce na jaře se tyto odplozené výhony celé seříznou až na loňský dvoupupenový čípek. Z výhonu zkráceného v minulém roce jako rezerva opět narostou 2–3 výhonky, které se seříznou stejně jako v minulém roce, a to nejspodnější na 2–3 pupeny a zbylé výhonky 6–10 pupenů. Tento postup opakujte i v následujících letech. V umění pěstovat plodonosný obrost je totiž podstata dobré úrody broskví. Od čtvrtého roku se již broskvoně v létě zaštipují jen jednou, a to koncem srpna nebo v září (po úrodě) tak, že se zkrátí všechny výhony, které od jara vyrostly o třetinu. U starších plodných broskvoní se stále vyřezávají všechny zahušťující větve, příliš nahloučené větve a všechny větve vedoucí dovnitř koruny.

Zdroj: Stříhání peckovin

Výsadba ovocných stromů

Ovocné stromy v zahradě mají užitek po celý rok, na jaře mají krásné květy se včelami, které sbírají pyl a nektar, aby z něj vyrobily nejčistší med. Po odkvětu můžeme sledovat růst listů, jak se nádherně, světle zelenou barvou rozvíjejí do své velikosti, poté přijde zvětšování plodů. Následně nastává pohled na dozrávající plody a na stromy obsypané ovocem. A nakonec přijde ten nejslastnější okamžik každého pěstitele, kdy jsou jeho stromy plné zralých plodů, které tak pečlivě opatroval. Tím to však ještě nekončí, na podzim je krásné pozorovat i různá zbarvení listů při konzumaci již sklizených plodů nebo jejich produktů, jako jsou mošty, marmelády, čaj nebo pálenka.

V zahradnictvích neseženete ovocné stromky celoročně. Koupit je můžete pouze tehdy, kdy se doporučuje je sázet, tedy na jaře mezi březnem a květnem, nebo na podzim v říjnu a listopadu. Podzimní výsadba má oproti té jarní své výhody. Strom v zimě využije vláhu ze sněhu a ihned na jaře se začíná regenerovat. Stromy zasazené na podzim se často lépe ujmou. Výjimku tvoří pouze broskvoně, ty raději sázejte na jaře, aby je zima nepoškodila.

Ovocné stromy se prodávají zasazené v zemi nebo prostokořenné (to znamená volně založené v půdě). Zkontrolujte kořeny, ty poškozené nebo nezdravě vypadající nekupujte. Stejně tak si prohlédněte celkový stav stromku. Neměl by být poškozený, nebo dokonce napadený plísní.

Stromek ideální k zasazení má rovný kmen, z něhož vyrůstá jedna hlavní větev a minimálně tři vedlejší mířící do všech stran.

Hlavním aspektem pro výsadbu je místo, kam stromky nasadíte. Je třeba zvážit velikost plochy, kterou se chystáte osazovat a taktéž nesmíte zapomenout na to, představit si vzrostlý strom v dospělosti i s korunou. Stejně důležitý je i počet a druh jednotlivých stromů. Vybírejte pouze ty odrůdy, které jsou vhodné pro dané podmínky. Dalším velice podstatným prvkem pro nasazení ovocných stromů je půda, i tu je potřeba mít náležitě připravenou. Měla by obsahovat důležité živiny, díky nimž bude strom podporován ve správném růstu a produkci dobrého ovoce.

Zdroj: Jak správně zasadit ovocný strom

Jak prořezat švestku

Řez švestek vychází z několika důležitých poznatků, které bychom si měli hned na začátku ujasnit. Slivoně produkují velmi křehké dřevo. Často se říká, že je dokonce nejkřehčí ze všech ovocných stromů. V souvislosti s velkou plodností to může být někdy problém – větve se pod tíhou dozrávajících švestek snadno vylamují. Další důležitou informací je fakt, že nejžádanější slivoně plodí dvouleté a tříleté větve. Další výklad ohledně řezu švestky se opírá právě o tyto dva obecné a důležité poznatky.

Ačkoliv švestka zvládá řez nejlépe v průběhu vegetace, tak začátečníkům doporučujeme provádět řez švestek zjara po vykouknutí prvních pupenů. Řez na jaře totiž nekomplikují listy a lépe je tak vidět, co by se mělo prostříhat. Pokud vám nevadí při řezu olistění, tak je lepší švestku ostříhat v druhé polovině června nebo právě po sklizni. Během zimy jsou jakékoliv úpravy řezem nevhodné.

Slivoně jsou ovocné stromy bujného růstu. Potřebují tedy poměrně pravidelný a razantní řez. Nejlepší plody bývají na 2–3letém dřevě. To při řezu vždy zohledníme. Slivoně mají křehké dřevo a větve vyrůstající v ostrých úhlech se pod tíhou plodů často vylamují.

Správnou korunu slivoně by měly tvořit 3 až 4 kosterní větve, které mají dobré nasazení k terminální větvi. Terminální větev roste přímo vzhůru ve středu koruny. Pokud jsou větve kolem terminálu, pak se jedná o přirozenou korunu. Pokud jsou s odstupem 80 až 120 cm, pak se jedná o korunu patrovou. Nejčastěji se na našich zahrádkách pěstuje přirozený tvar koruny.

Jestliže máte ve své zahradě přehuštěný, možná několik let nestříhaný strom, nesnažte se ho radikálně zmladit najednou. Strom většinou zareaguje bujným růstem nových výhonků. Ty však rostou směrem nahoru (říká se jim vlky), a nejen že z nich nebudete mít úrodu, ale strom vám zbytečně zahustí. Druhým rokem je stejně budete muset odstranit. Raději se snažte omlazovat strom postupně. Někdy to může trvat i tři, možná čtyři roky, než dosáhnete požadovaného tvaru. Ale věřte, že se to vyplatí. Ušetříte si čas i námahu.

Pokud si na řez švestek nevěříte, je možné se obrátit na firmy, které se této činnosti věnují a určitě vám strom rády ostříhají podle standardů.

Zdroj: Stříhání švestek

Radikální řez tújí

Radikální řez proveďte raději na podzim, a pokud jsou řezy větší, namažte je štěpařským voskem s dezinfekčním účinkem. Radikální řez sice túje přežije, ale nebude vypadat hezky. Při velmi silném zásahu je třeba načasovat řez na období konce léta. Tím omezíte ronění pryskyřice na minimum.

Dnes se běžně pracuje s elektrickou lištou na živé ploty. Při řezu motorovou lištou však často dochází k rozdrcení konečků větévek a následnému hnědnutí. Tomu předejdete řezem nepříliš silných starých výhonů a dotvarováním ostrými nůžkami. Nejdřív si pomocí vodicí šňůry vytyčte výšku, kterou potřebujete zachovat. Můžete si také zhotovit (dřevěnou) šablonu, kterou využijete opakovaně. U mladých a pravidelně ošetřovaných stěn přímo sestřihněte túje na tuto výšku (konce jsou měkké, takže to půjde snadno). Větší péči ovšem musíte věnovat starším živým plotům a plotům, které jsou přestárlé, potřebují zmladit, anebo plotům déle neudržovaným, které přerostly. Zde přímým seříznutím lištou na požadovanou výšku většinou vznikne velmi nevzhledná linie řezu, s holými konci poměrně silných větví, výrazně se odhalí také rezavějící spodní větévky. Často není možné provést řez najednou, postupujte tedy v krocích (například dvě sezony po sobě). Nejprve seřízněte plot na první úroveň a až další sezonu na definitivní výšku a keř dotvarujte. Zabráníte tak přílišnému oslabení a šoku pro rostlinu, zlepšíte regeneraci a docílíte požadovaného estetického výsledku. U starších exemplářů se silnou vrcholovou větví (terminálem) nejdříve opatrně zkraťte pouze tuto větev tak, aby okolní porost tenčích větví (obrost) zůstal zachován. Obrost pak překryje vyříznuté místo a túje se dají snadno dotvarovat, aby nevznikla rovná holá linie v místě řezu. Boční stěny plotu tvarujte do mírně kónického tvaru, netvořte tedy rovinu. Plot bude nahoře mírně užší a rozšiřovat se směrem k zemi. Zajistíte tím oslunění a dostatečné světlo i pro spodní větévky, takže pak nedochází k prosychání jehliček a nežádoucímu vyholování. Při řezu pod stříhaný plot položte fólii, usnadníte si tak úklid.

Plot hrubě, příliš hluboce a neodborně zmlazený velmi dlouho regeneruje a často mu už zůstane neupravený kartáčovitý či metlovitý ráz s typickými proschlými větvemi a nepravidelným tvarem.

Zdroj: Stříhání tújí

Broskve a jejich zavařování

Broskev je plod ovocného stromu broskvoně obecné, který původně pochází z Číny, odkud se pak šířil do celého světa. Plod broskvoně má kulovitý tvar, uprostřed něho se nachází tvrdá, dřevnatá pecka, která je obklopená dužinou, v případě zralosti oranžové barvy. Povrch plodu kryje slupka oranžové až rudě červené barvy, záleží na tom, jak je zralý a kolik slunečních paprsků na něho dopadalo. Sáhnete-li na broskev, nepřehlédnete drobné chloupky, které lze před konzumací či zpracováním jednoduše smýt vodou.

Broskev obsahuje spoustu minerálů jako vápník, draslík, železo, sodík či zinek a vitamínů, především A, B a C.

Broskve můžete jak konzumovat za syrova, tak je lze upravovat vařením, například v podobě kynutých knedlíků s broskví, nebo si upečte buchtu na plech s tvarohem a broskvemi. Broskve můžete také zavařovat, v tomto případě ale volte raději tvrdší, méně zralé plody, pokud už máte plody měkké, přezrálé, bude lepší, když z nich připravíte marmeládu z broskví.

Příprava broskví na zavařování

Jak jsem již psala, pro zavařování je lepší volit broskve tvrdší a méně zralé. Nejprve je omyjte a dejte do mísy. Převařte si vodu, ve které hned rozmíchejte kyselinu citronovou v poměru na 1 litr vody asi 20 g kyseliny citronové. Připravené broskve přelijte připraveným roztokem a poté ochlaďte ve studené vodě. Nyní by vám slupka z broskví měla jít lehce dolů. Oloupejte je, rozpulte a odstraňte pecku. Naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně uzavřete lahve a můžete zavařovat.

Nálev

Ingredience:

  • 1 l vody
  • 400 g cukru krystal
Na 1 sklenici o obsahu 750 ml budete potřebovat 300 až 400 ml nálevu.

Postup:

Vodu zahřejte, ale nemusíte vařit, stačí, aby se v ní rozpustil cukr. Takto připraveným nálevem dolijte naplněné sklenice asi 1 centimetr pod okraj hrdla.

Zavařování broskví bez cukru

Chcete-li zavařovat broskve bez cukru, není to problém, jen se tu úplně nedržte toho, že by broskve měli být tvrdší a méně zralé. Aby kompot nebyl kyselý jako šťovík, je potřeba, aby broskve zralé byly. Broskve si oloupejte dle výše uvedeného návodu a naskládejte do sklenic. Převařte vodu a nechte zchladnout, do každé sklenice dejte špetku soli, zalijte převařenou vodou, opět naplňte sklenici asi 1 cm pod okraj, uzavřete a zavařte. Soli se nebojte, nebude v kompotu vůbec cítit.

Zavařování broskví v myčce

Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už jen zavařovat. Pokud jste se rozhodli, že budete broskve zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se tento způsob osvědčí.

Zavařování broskví v mikrovlnce

Další ze způsobů, jak lze zavařovat, nabízí mikrovlnka. Toto zavařování určitě uplatníte, máte-li menší počet sklenic anebo například sklízíte-li úrodu postupně. Zavařování v mikrovlnce je relativně rychlé. Máte-li sklenice naplněné a uzavřené, můžete začít zavařovat. Pozor, v mikrovlnce můžete zavařovat jen sklenice s víčkem na závit. Nemusíte ho extra moc utahovat. Vložte sklenici do mikrovlnky, pod ni raději umístěte misku nebo talíř, kdyby náhodou sklenice vytekla, abyste neměli špinavou celou mikrovlnku. Můžete vložit sklenic několik, jen je potřeba, až budete nastavovat dobu zavařování, abyste čas vynásobili počtem umístěných sklenic. Další faktor, který ovlivní dobu zavařování, je výkonnost vaší mikrovlnky. Máte-li výkon 700 W, budete zavařovat 6 minut, při 800 W 5 minut a 15 sekund, při 900 W 4 minuty a 30 sekund. Nezapomeňte, že časy jsou uvedeny při zavařování jedné sklenice – vy je musíte vynásobit, nezavařujete-li po jedné sklenici. Prakticky pokud budete zavařovat více sklenic najednou, tak tím žádný čas neušetříte, jen u toho nemusíte celou dobu stát. Po skončení programu vyndejte sklenici z mikrovlnky, otočte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět. Hotové zavařené broskve nechte vychladnout.

Zavařování broskví v troubě

Máte-li více sklenic na zavařování a nemáte myčku, pak dalším vaším pomocníkem může být trouba, ať plynová, elektrická, nebo horkovzdušná. Uzavřené sklenice naskládejte na vysoký plech a zalijte vodou do výšky asi 2 centimetrů, nechte mezi jednotlivými sklenicemi mezery, aby se nedotýkala jedna druhé a aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Takto připravený plech vložte do trouby předem vyhřáté na 180 °C a zapněte spodní i horní ohřev, pečte 30 minut, vyndejte, dejte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět, nechte vychladnout.

Pokud máte horkovzdušnou troubu, nastavte teplotu na 250 °C, zapněte horkovzduch a pečte 9 až 10 minut. Vše ostatní je stejné jako při pečení v troubě.

Zdroj: Zavařování broskví

Ryngle stříhání

Rozsah řezu slivoní se liší podle odrůdy. Odrůdy slivoní druhu slivoň švestka (Prunus domestica) přirozeně vytvářejí dobré koruny, postačí jen malé prořezávání, aby se odstranila suchá větev nebo aby se vrchol koruny prosvětlil, když příliš zhoustne. Mnohé slivoně tvoří stromy s křivými kmeny, nepravidelné a nevzhledné, nebo mají husté, trnité koruny, které tvoří sběr plodů velmi obtížným. Tyto chyby v růstu pak musí být opraveny řezem. Nicméně mnoho pěstitelů je toho názoru, že původní druhy švestek by neměly být řezány tak silně jako jabloně. Jiní pěstitelé naopak zmlazování doporučují, protože slivoně mají tendenci dělat dlouhé výhony každý rok. Je velmi důležité mít na paměti, že pěstitelé, kteří jednou začnou silně prořezávat, musí v tomto způsobu údržby pokračovat pravidelně.

U slivoní jsou běžné dvě metody zahradnických úprav. První je, aby korunu tvořil terminál se čtyřmi nebo pěti kosterními větvemi z něj vycházejícími. Terminální výhon je kontrolován řezem po dosažení určité výšky. Tato metoda je často používána pro druh Prunus domestica i odrůdy Prunus insititia. Druhý způsob, který je často používán pro odrůdy Prunus triflora, je vytvoření kotlovité koruny odstraněním terminálu a vytvořením koruny ze čtyř kosterních větví. Takto tvoří dřevina tvar vázy nebo obráceného deštníku. Větve by měly být na kmeni 4–6 palců od sebe, aby se zabránilo vylomení. Stromy mají obvykle korunu asi 2 metry od země. Následný řez se skládá z odstranění větví, které překračují vhodnou délku.

Mladé stromky řežeme nejdříve po narašení, starší i později, pokud rostou dostatečně silně. Nevýhodou řezu za zelena může být oslabení růstu. Peckoviny snáší hlubší řez podstatně hůře, ani u starých stromů bychom raději neměli řezat větev o průměru větším než šest centimetrů.

V prvních letech se u slivoní provádí takzvaný výchovný řez. Nesmí se dopustit zapěstování větve pod příliš ostrým úhlem k terminálu (později se může odlomit pod váhou úrody za větru). V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud jsou přírůstky za rok kolem půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musíte strom zmladit, tedy říznout hlouběji.

Slivoně se řežou koncem března nebo až v době květu (i mladé slivoně na počátku plodnosti). Prořezávat lze až do začátku září. Vysadíte-li slivoň na podzim, řežte ji až na jaře. Vysadíte-li ji na jaře, můžete řezat ihned.

Také u renklód se provádí výchovný řez, a to v době vegetace, nikdy ne v zimě, to je v období vegetačního klidu. Slivoně jsou totiž citlivé k infekcím, před kterými se nedokážou mimo vegetaci bránit. Renklódy je třeba řezat hlouběji než švestky a takzvaný výchovný řez se uplatňuje do pátého roku života.

Zdroj: Ryngle

Styl řezu

Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.

Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.

Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).

Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).

Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být používán v případě starých stromů v krajině, ve které mohou svým mrtvým dřevem fungovat jako biotop. Po odumření větve dochází k aktivaci ochranné zóny větve v okolí nasazení laterální větve. Jelikož mrtvá dceřiná větev již sekundárně netloustne, mateřská větev ji začne svým novým každoročním tloušťkovým růstem zavalovat. V tomto okamžiku je dobré laterální větev odstranit, aby mohlo dojit k celkovému zavalení rány. Řežeme vždy co nejtěsněji k okraji živého pletiva na bázi větevního nasazení mateřské větve.

Zdroj: Řez stromů dle pěstebního tvaru


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková

Nina Vinšová


Zahrada155

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP