Mochyně peruánská je jednoletá rostlina pocházející z Peru. Zvláštností je, že kvete v noci. Pěstuje se především v tropických a subtropických zemích. Její šťavnaté plody velikosti třešně mají sladkokyselou, příjemně kořenitou chuť připomínající jahody. Voní po ananasu.
Mochyně má mnoho názvů. Můžete se setkat s různými lidovými označeními jako mořská višeň, židovská višeň, židovská jahoda, liščí jablko, měchuňky nebo lampionky. Mochyní se pěstuje několik druhů.
Máte-li na zahradě oranžové lampionky, jde o mochyni židovskou. Pozor: Tyto plody jsou jedovaté!
Zdroj: článek Mochyně
V naší poradně s názvem PESTOVANI ORCHIDEE PHALAENOPSIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Simi.
Dobry den k vanocum jsem dostala krasne kvetouci orchidei phalaenopsis dala jsem ji na okno na jizni stranu do ted bylo vse v poradku kvety byly plne sily a krasne ale dnes rano jsem se na ni podivala a kvety jsou vsechny zvadle mekke a bez pevnosti vubec nevim co se stalo prosim poradite mi nekdo snazila jsem se neco najit ale bohuzel bez odpovedi na mou otazku nerada bych o ni prisla a nevim co delam spatne dekuji simi
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Jestli jste již orchidej zalévala, tak zřejmě došlo k převlečení a kořeny napadla hniloba - rostlina umírá s velmi malou šancí na přežití. Pokud jste ještě od té doby, co ji máte, nezelévala, tak je rostlina suchá a bude třeba ji na 10 minut ponořit do větší nádoby s odstátou vodou. Když to uděláte rychle, tak je velká šance na záchranu. Další možností je, že rostlina nastydla během cesty pod váš vánoční stromeček. Zde bude třeba vyčkat, jestli znovu obrazí a za několik let znovu vykvete. Nejlépe se příčina takového zvadnutí dá určit jen při vizuální kontrole rostliny, proto ji zkuste vzít do oblíbeného květinářství a pokuste se s jejich pomocí rostlinu zachránit.
Zdroj: příběh Pestovani orchidee phalaenopsis
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch
V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Zdroj: příběh Je kalanchoe jedovata
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pěstování aloe vera
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Zdroj: příběh Dotaz ohledně názvu květiny - viz foto
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Na těchto fotografiích si můžete dobře prohlédnout popínavou rostlinu žumen.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
Z fíkusů si pro pěstování v polostínu
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pokojové květiny do stínu
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Zdroj: příběh Katalpa?
Calocephalus brownii 'silver bush' je zajímavá rostlina původem z daleké Austrálie, která se s oblibou používá jako živá podzimní dekorace. Rostlina se poslední dobou hojně pěstuje také u nás, především na balkónech a terasách. Je nenáročná na zálivku a oblíbená pro své zajímavé listy připomínající stříbrné drátky. Pro pěstování je vhodná písčitá půda a slunečné stanoviště. Pokud chceme použít Calocephalus brownii 'silver bush' jako součást podzimní dekorace, můžeme dát vyniknout přirozené kráse jeho stříbrných listů (třeba ve spojení s lampionky mochyně židovské třešně, fialovým či bílým vřesem a mahonií cestmínolistou), anebo dát přednost nabarvené variantě. Nabarvený Calocephalus brownii 'silver bush' se těší velké oblibě především v německy mluvících zemích.
Zdroj: článek Krásnohlávek
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Koupila jsem si kalu,kvetla krásně bíle a tedˇmá zelené květy.
Nevím čím to je nebo zda se má nějak zvláště hnojit.
Děkuji za odpovědˇ.
Svobodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Život kaly je mnoholetý a rostlina pravidelně vstupuje do období spánku. To způsobuje, že květy s dlouhou životností mění barvu, často na zelenou a pak hnědou. Kala se zelenými květy je normální součástí životního cyklu zdravých rostlin. Rostlina začne soustředit energii na listy, které shromažďují energii, aby podpořily rozkvět příští sezóny. Když jsou květy plné a zelené, odřízněte je tak, aby rostlina mohla využít veškeré své zdroje na zásobování oddenků.
Zelené květy rovněž mohou být následkem přebytku dusíku. Zvolte hnojivo, které má méně dusíku a více fosforu.
A jako poslední možná příčina zelených květů je nedostatek denního světla. Krátké zimní dny a zamračeno nestačí rostlině, aby mohla vybarvit květy do bíla.
Zdroj: příběh Pokojová kala pěstování
Mochyně je absolutně nenáročná jednoletá rostlina, která nevyžaduje téměř žádnou péči a na konci léta vás odmění velkým množstvím velmi chutných plodů. Pěstování ze semínek je velmi jednoduché, a pokud se budete řídit postupem uvedeným na obalu, budete se svou pěstitelskou prací spokojeni.
Semínka pro předpěstování sazeniček je třeba vysít v únoru nebo březnu. Později si můžete koupit již předpěstované sazeničky. Vlastní semena pak získáte hned z prvního roku úrody a budete jich mít spoustu.
Semínka jsou malinká. Nejprve je vysejte do substrátu. Až se ukážou první pravé listy, přepíchejte je do sadbovače a teprve později každý zvlášť do kelímku nebo rovnou do malých květináčů či kelímků. Následně je předpěstujte stejně jako rajčata.
Ven sazenice vysazujte až po zmrzlých. Mochyně mají rády velké množství živin (půdu obohacenou hnojem), hodně slunce a tepla, jsou totiž doma v tropické Jižní Americe. Osvědčilo se pěstovat je například před jižní zdí domu.
V průběhu července a srpna se mochyně hodně rozroste a rozvětví a je třeba ji přivázat k opoře (třeba k bambusové tyčce). Někdo doporučuje rostliny vyštipovat. V červenci mochyně začíná kvést – po odkvětu se objeví malinký lampionek, ve kterém postupně roste a zraje třešeň. Plody ale dozrávají až pozdě – od začátku srpna do září. Sklidit je však musíte před prvními mrazy a uložte je pak v chladu a v suchu, kde vydrží i několik měsíců. Plody, které jsou ještě nezralé, ale už mají „bobulku“, skliďte také a nechte je dozrát třeba v obýváku na okně. Nakyslé a velmi příjemně aromatické plody jsou výborné do ovocných salátů, pohárů, na marmelády a podobně.
Na podzim si z dobře vyzrálých plodů (mají opravdu sytou oranžovou barvu) vydlabejte semínka. Je to strašná práce, protože jsou opravdu malinká, ale stojí to za to. Z jedné bobulky jich budete mít slušnou zásobu. Semínka pořádně omyjte, osušte a uschovejte je na příští jaro. Nezapomeňte, že je třeba vysít je brzy, nejlépe v únoru nebo počátkem března!
Rostlina dorůstá do výšky 30–50 cm a má pěkné zašpičatělé listy a hlavně krásné nadýchané oranžové obaly semen, které připomínají lampionky. Ty v sobě skrývají oranžový nebo červený plod.
Plody se konzumují syrové (po odstranění kalicha), používají se do ovocných salátů, jako ozdoba k zákuskům, namáčejí se do čokolády. Dá se z nich připravit marmeláda, kompot nebo rosol, suší se. Jsou močopudné, zlepšují látkovou výměnu, čerstvá šťáva z nich potlačuje svědění. Na koupelové kúry proti revmatismu lze použít i nať včetně kalichů rostliny.
Kalich, v němž se bobule vyvíjí, má podobu nafouklého lampionku pískově žluté barvy. Když dozraje, je světle hnědý. Nezralé plody jsou stejně jako zbytek rostliny jedovaté.
Zdroj: článek Mochyně
Ve svém příspěvku ANTURIE - PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Dobrý den,
mám doma anturii, dostala jsem ji od mamky, která anturii také má. Jelikož ji má hodně rozrostlou poprosila jsem ji jestli ji nezkusí rozmnožit řezem. Tak jsem dostala od ní jeden výhonek. Teď už mám anturii zhruba 2 roky. Roste mi pouze jeden výhonek a mám strach, aby se mi rostlina po čase nezlomila. Mám ji tedy zpevněnou dřevěnou tyčkou. Rostlina však roste stále do výšky. Vždy vyroste jeden list a následně pak jeden květ. Chtěla bych, aby se rostlina rozrůstala také do šiřky, aby vyrostlo více výhonků. Lze toho nějakým způsobem docílit? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Stehlíková.
Mám ten samý problém, roste mi také do výšky, list pak květ. Právě má 2 květy a je vydět další květ. Rostlina má už přes půl metru. Už i uvažuji že jí rozstříhám a zkusím štěstí.
Zdroj: příběh Anturie pěstování
Mochyni ojíněnou (Physalis pruinosa) můžete znát také pod názvy Ananaskirsche Goldmurmel nebo Ground Cherry. Je to velmi raná odrůda a velice výnosná. Odolává nepřízni počasí i nižším teplotám, pěstovat ji můžete ve skleníku, fóliovníku i na prosluněném záhonu. Během růstu vytváří (na záhonu) jen asi 40 až 60 centimetrů vysoké pevné rostliny, ze kterých lze sklidit i více než 100 kusů velice chutných, v průměru asi 1 až 1,5 centimetru velkých šťavnatých zlatožlutých plodů, chutí připomínající ananas s nádechem rajčete. Ve skleníku a fóliovníku mohou rostliny dorůst až do výšky 120 centimetrů. Hodí se i na záhon, do velkých květináčů, truhlíků a okrasných koryt na balkony a terasy. Mochyně se vysévá v březnu či dubnu do truhlíku, teprve poté se sází na vybrané stanoviště.
Mochyně dužnoplodá je rostlina pocházející z Mexika. Plodí mnoho kulatých zelených nebo někdy i fialkových plodů o velikosti cca 5 cm. Nejzralejší plody pak vytvářejí drobné lampiony. Plody se hodí do pokrmů jako ratatouille nebo do omáček. Používají se často také coby náhrada lilku. Semínka se vysévají na konci března na teplé a slunečné stanoviště. Malé rostlinky se sadí ve velikosti 5 cm a od 20. května se dají přesadit ven. Doporučený spon je 80 x 80 cm. Od srpna se můžete těšit na úrodu.
Mochyně drobnoplodá (Physalis angulata) roste v tropické Americe. Dorůstá výšky 30–50 cm. Lodyha je přímá. Listy jsou střídavé, tmavě zelené, vejčité až vejčitě kopinaté se zubatým okrajem a báze je asymetrická. Kvete nažloutlými květy s 5 cípy, koruna je ve spodní polovině bez výrazných skvrn, kalich je zelený a stopka má zpravidla delší korunu. Plodem je žlutooranžová až žlutá či zelená bobule o průměru 1–1,2 cm, která se smí jíst, kalich je zelený, dlouhý 2–3,5 cm. Pěstuje se podobně jako rajčata. Je tedy nutné předpěstování, vysazování do fóliovníků, pařenišť a podobně. Množí se bez problémů sama. Pokud ale chcete, tak dělením trsů nebo semeny. Kvete v červnu, červenci nebo v srpnu.
Mochyně peruánská je jedlá, ale až po dozrání. Nezralé plody vám naštěstí dojdou i doma. Plody obsahují vitamin C, karotenoidy (například kryptoxantin), sacharidy, kyselinu citronovou a alkaloidy. Z alkaloidů například solanin nebo physalin. Zralé plody poznáte podle toho, že květ zaschne a uvnitř zůstane oranžová třešnička. Z jedné bobule budete mít dostatečný počet semen na pěstování.
Máte-li na zahradě oranžové lampionky, půjde s největší pravděpodobností o&
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Mochyně
V naší poradně s názvem MAGNÓLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cardová Dana.
Dobrý den, mám asi 2metrovou magnolii a potřebovala bych jí přeladit na jiné místo.Nechci ale o ní přijít a tak prosím o radu jak to udělat. Děkuji Cardová Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přesazení magnólie není jednoduché. Přesazuje se na podzim, ale aby to rostlina přežila, tak je zapotřebí začít již na jaře, kdy se vykope kolem rostliny hluboká rýha. Vzdálenost rýhy je 12 cm na každý jeden centimetr průměru kmínku. Máte-li kmínek magnólie tlustý 5 cm, bude vzdálenost rýhy 60 cm kolem dokola. Hloubka rýhy je shodná, také 60 cm. V této době až do přesazení musíte vydatně a často zalévat! Rostlina si během léta vytvoří zátky na přeťatých kořenech a snáze tak snese přemístění. V nové lokalitě umístěte rostlinu stejně, to znamená co bylo na jih, musí být na jih i v novém místě. Na novém místě obložte kořeny organickým kompostem, ne čerstvým hnojem! A přihnojujte až za rok od přesazení. Stále i po přesazení vydatně zalévejte. Rostlina se bude zapamatovávat dlouho a nejspíše rok nepokvete.
Zdroj: příběh Magnólie a mráz
Ne, dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez zásahu většinou vytvoří hodně menších plodů, které nemusí stihnout rovnoměrně dozrát.
Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido pěstovat i bez zaštipování. Ve většině českých podmínek ale rostlina rozděluje energii mezi příliš mnoho plodů. Výsledkem jsou menší kusy, slabší chuť a horší využití v kuchyni, zejména pokud chceš hokaido na polévku nebo koláč.
Ideální čas na zaštipování dýně hokaido je ve chvíli, kdy už má nasazené první plody a je jasné, kolik jich rostlina zvládne uživit.
V praxi to bývá přibližně 6.–8. týden po výsadbě, podle počasí a vitality rostliny. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá jasno, kolik plodů vytvoří. Pokud naopak příliš pozdě, efekt je minimální a hokaido už energii rozdělilo. Právě správné načasování má zásadní vliv na velikost plodů i jejich vyzrání.
Počet plodů na jedné rostlině hokaida závisí na její síle a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se mi dlouhodobě osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíš 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená lepší chuť, vyšší obsah vitamínů a rovnoměrnější dozrání.
Při příliš velkém počtu plodů rostlina nestíhá všechny vyživit a výsledkem jsou menší, často nedozrálé dýně.
Hokaido pak může vypadat na pohled úrodně, ale část plodů zůstane tvrdá, zelenější a méně chutná. Takové dýně se hůř skladují a mají horší využití v kuchyni. Častým problémem je i to, že některé plody přestanou růst úplně. Právě tady má zaštipování dýní největší smysl.
Ne, zaštipování cuket a zaštipování dýně hokaido není stejné a záměna postupů je častá chyba.
Cuketa plodí průběžně a snese častější a razantnější zásahy. Hokaido má delší vegetační cyklus a každý plod potřebuje čas. Pokud budeš hokaido zaštipovat stejně agresivně jako cuketu, můžeš přijít o část úrody nebo výrazně snížit počet plodů. U hokaida vždy platí, že méně zásahů je často lepší.
Slabou nebo stresovanou rostlinu hokaida se zaštipovat nevyplatí, protože další zásah ji může ještě více oslabit.
Po chladných nocích, suchu nebo přemokření dej rostlině čas se vzpamatovat. Pokud listy nejsou pevné a růst se zpomalil, zaštipování situaci nezlepší. V takovém případě je lepší nechat menší
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zaštipování dýně hokaido: kdy, proč a kolik plodů nechat, aby dozrály
V naší poradně s názvem SMIL ITALSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ema.
Dobrý den, Smil italský pěstuji asi tři roky, je bezvadný čerstvý i sušený do mnoha jídel, nahrazuje kupované Maggi. Keřík je už dost velký, máte někdo zkušenost se stříháním-úpravou keře? Radili mi na jaře ho úplně setřihnout, že znovu obrazí.Prosím, poraďte. děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Helichrysum italicum je skutečně úžasná rostlina. Když je umístěna na místě, kde může přijímat sluneční svit alespoň 6 hodin denně, tak bujně roste a může dorůst až 60 cm na výšku a šířka keře může dosáhnout až 90 cm. Nezřídka může tato rostlina přerůst původní očekávání a je třeba ji trochu prostříhat. Střih proveďte před sezónou podle libosti. Rostlina obrazí s novými výhony.
Zdroj: příběh Smil italský
Nejčastějším důvodem je změna světelných podmínek a stres z přesunu do bytu.
Rostliny jsou v obchodech pěstovány při ideálním osvětlení a stabilní vlhkosti. Po přenesení domů se náhle změní intenzita světla, orientace okna i vzdušná vlhkost. Rostlina reaguje tím, že omezí tvorbu barevných pigmentů. Nejde o chybu v péči, ale o přirozenou adaptaci. Pokud nové listy časem zesílí barvu, znamená to, že se podmínky stabilizovaly.
Ano, zimní blednutí barevných listů je zcela běžné a ve většině případů dočasné.
V zimě je méně přirozeného světla a kratší den. Rostlina přechází do úsporného režimu a omezuje tvorbu pigmentů. Není vhodné tento stav řešit zvýšeným hnojením. Na jaře, s prodlužujícím se dnem, se barva většinou sama vrací. Důležité je udržet stabilní místo a nepřemisťovat rostlinu.
Ve většině případů nepomůže a může situaci dokonce zhoršit.
Nadměrné hnojení, zejména dusíkem, podporuje růst zelené hmoty. Barevné pigmenty jsou pak potlačeny. U pokojových květin s barevnými listy platí, že světlo má větší vliv než živiny. Hnojivo používejte střídmě a spíše v období aktivního růstu.
Nedostatek světla se projeví blednutím nových listů a ztrátou kresby.
Typickým znakem je, že nové listy jsou větší, ale méně vybarvené než staré. Rostlina se snaží zachytit více světla. Pokud si tohoto jevu všimnete, zkuste ji přesunout blíže k oknu, ale stále mimo přímé slunce. Rychlá změna je lepší než čekání.
Přímé polední slunce je pro většinu těchto rostlin nevhodné.
I když se může zdát, že více světla barvu zvýrazní, přímé slunce často způsobí spálení listů. Ideální je rozptýlené světlo nebo ranní a večerní slunce. Pokud jsou listy na okrajích suché nebo hnědé, je to jasný signál, že světla je příliš.
Barevné listy reagují hlavně na intenzitu světla, panašované na jeho rovnoměrnost.
Panašované listy mají méně chlorofylu, proto rostou pomaleji. Potřebují stabilní rozptýlené světlo a špatně snášejí extrémy. U barevných listů je možné barvu ovlivnit světlem výrazněji. Zaměnění těchto dvou skupin vede k chybám v péči.
Zlepšení barvy se projeví až na nových listech, obvykle během několika týdnů.
Staré listy už barvu nezmění. Sledujte proto nové přírůstky. Pokud jsou výraznější než předchozí, jdete správným směrem. Trpělivost je klíčov
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pokojová květina s barevnými listy: jak vybrat, pěstovat a udržet barvy
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Zdroj: příběh Jak stříhat rakytník řešetlákový
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
V ČR od nížin po&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jedovaté rostliny v ČR
Ve svém příspěvku JAK A KDY STŘÍHAT OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kvetoslav.
ostruziny-vyborny clanek..Zverejnujte další..MOHU HNOJIT ROZDRCENOU TRAVOU V PRUBEHU ROKU PO NASEKANI?NENALEZOU MI NA OSTRUZ.KERE KLISTATA Z NASEKANE TRAVY,NEBO SLIMACI?DEKUJI ZA ODPOVED NA MUJ MEIL.Mam ostruz.jiz 5-6let bez prihnojovani a BEZ KLISTAT,ALE V TRAVE KLISTATA JSOU-nIzky JESENIK-JAKARTOVICE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lubomír weinhauer.
Prosí o radu kdy a jak stříhat rakytník .Předem děkuji.
Zdroj: příběh Jak a kdy stříhat ostružiny
Je exotická rostlina, která pochází z Afriky, je velice oblíbená na Kanárských ostrovech a na Madeiře, kde roste volně v přírodě jako keř a dosahuje výšky až 2 metry. Rostlina strelitzie patří do čeledi banánovitých a její listy jsou oválné, kožovité a na koncích mírně zvlněné. Rostou na dlouhých stopkách a mohou být i 1 m dlouhé. Na jaře nebo v zimě se objevují neobvyklé květy, které mohou svým tvarem připomínat hlavu tropického ptáka. Z načervenalého listenu vyrůstají z vnější strany sytě oranžové okvětní lístky, z vnitřní strany jsou okvětní lístky modré. Rostlina vyžaduje dostatek prostoru, proto se více hodí pro zimní zahrady.
Pěstování: Rostlina miluje celoročně světlé stanoviště. Snáší však i polostín. V létě má rostlina ráda teplo, v zimě jí svědčí teploty 10–15 °C. Rostlinu v zimním období a na chladnějším stanovišti zaléváme mírně, aby listy nevadly. V létě zaléváme vydatně. Rosení listů je prospěšné obzvlášť za horkých letních dní. Od března hnojíme každý týden standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme. Strelicii můžeme množit dělením rostliny při přesazování nebo výsevem. Semena zpravidla vyklíčí za 6 měsíců. Přesazujeme do rašelinového substrátu jen tehdy, je-li to nezbytně nutné, a vždy na jaře. Rostlina má masité kořeny, které by se snadno mohly při přesazování poškodit. Na rozdíl od ostatních exotických rostlin strelicie miluje slunění. Pokud rostlina začíná tvořit květy, je třeba ji již nepřemisťovat. Přestala by růst a květy by nevzešly. U rostliny na příliš teplém stanovišti se v období klidu mohou objevit štítenky.
Zde můžete shlédnout fotografie strelicie.
Zdroj: článek Kvetoucí pokojové rostliny
Ve svém příspěvku PESTOVANI KATALPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Holcova.
Dobry den,rada bych se zeptala,jestli se katalpě muže uplně zastřihnout koruna, třeba jako u vrby. Potřebovala bych ji zmenšit,každym rokem ji prostrihavam a už je moc veliká na to jak ma kratky kmen.
Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Jandová.
Mám katalpu již několik let.Letos kvetla po druhé.Ale zajímalo by mě kdy by se měla stříhat ,aby příští rok kvetla.Mám pocit ,že když ji ostříhám tak pak následující rok nekvete ,až další. To kvete na starších větvích nebo na nových? Četla jsem ,že se má stříhat v dubnu,to nevadí na květ?
Strom je to nádherný,i když nekvete má krásný ,ohromný listy tak v zahradě udělá parádu i bez květu.Květ má nádherný tak bych chtěla ,aby mě i kvetla.Jelikož roste docela rychle ,každý rok narostou větve hnedle 2 metry,tak ji musím ostříhat.
Děkuji za odpověď ,kdo má s katalpou zkušenosti. Jandová
Zdroj: příběh Pestovani katalpy
Bobkovišeň se nejčastěji stříhá po odkvětu, tedy od konce května do konce června, protože tehdy nejlépe reaguje na řez.
V tomto období už má keř za sebou kvetení a zároveň ještě není vystaven extrémním letním vedrům. Z vlastní praxe se potvrzuje, že řez v tomto termínu vede k rovnoměrnému obrůstu a keř si výrazně déle udrží tvar. Oproti zimnímu nebo jarnímu řezu je také menší riziko chorob a oslabení rostliny.
Jarní řez bobkovišně je možný, ale není ideální a nese s sebou určitá rizika.
Při řezu před rašením keř reaguje velmi bujným růstem, který bývá měkký a náchylný k chorobám. Často také přijdete o květy. Zkušenost ukazuje, že jarní řez vede k rychlému přerůstání a nutnosti dalšího zásahu během sezóny. Proto je lepší počkat na období po odkvětu.
Zimní řez bobkovišně vede k oslabení keře a nevyrovnanému růstu na jaře.
Keř sice na jaře silně obrazí, ale nové výhony bývají slabé a řídké. Z praxe je patrné, že zimní řez zvyšuje riziko padlí a dalších chorob. Krátkodobý efekt rychlého růstu je vykoupen dlouhodobým zhoršením tvaru živého plotu.
Většina bobkovišní vyžaduje jeden hlavní řez ročně, případně lehkou korekci.
Hlavní řez se provádí po odkvětu, druhý, velmi mírný řez lze udělat v srpnu. Častější stříhání není nutné a často ani žádoucí. Příliš časté zásahy vedou k únavě keře a zhoršení jeho vitality.
Po výsadbě se bobkovišeň stříhá velmi opatrně a spíše jen tvarově.
V prvním a druhém roce je cílem zakořenění, ne formování výšky. Doporučuje se pouze lehce zakracovat špičky po odkvětu. Zkušenosti ukazují, že radikální řez po výsadbě růst zpomaluje a oddaluje zapojení živého plotu.
Potřebu řezu poznáte podle ztráty tvaru a řídnutí spodní části keře.
Typickými signály jsou přerůstající výhony, menší a světlejší listy a prosvítání spodních větví. Pokud se tyto znaky objeví, je vhodné plánovat řez v nejbližším vhodném termínu. Rostlina sama ukazuje, kdy je zásah potřeba.
Omlazení bobkovišně je možné, ale musí se rozložit do více let.
Radikální jednorázový řez často způsobí nepravidelný obrůst. Z praxe se osvědčilo zkrátit nejprve nejdelší větve a tvar dolaďovat až v další sezóně. Postupné omlazení dává lepší a stabilnější výsledek.
Nejlepší výsledky přináší kombin
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kdy se stříhá bobkovišeň: správný termín řezu podle odrůdy, stáří
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Zdroj: příběh Stříhání švestek
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jaké balkónové rostliny vybrat na sever a do stínu?
V naší poradně s názvem WWW.KDY A JAK STŘÍHAT KAKI.CZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blahuta.
kaki mám zasazené 2rokem je vysoké 2m kmínek je3cm chci ho zakrátit mám obavu aby mu neuškodil tak se ptám kdy a jak ho zastřihnout rád se přiučím.Dík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Khaki se má stříhat v únoru až březnu. Jak se to dělá, je vidět na tomto videu https://youtu.be/f-OIvEQP-6g
Zdroj: příběh Www.kdy a jak stříhat kaki.cz
Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.
Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.
Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.
Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.
Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.
Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Rýmovník
Ve svém příspěvku KDY STŘÍHAT STVOLY LILÍÍ PO ODKVĚTU ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo Valenta.
Kdy se mají stříhat stvoly po odkvětu lilií? Někdo říká hned po odkvětu jiní zase až před zimou . Poraďte, Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Otilie.
Kdy stříhat stvoly po odkvětu lilií
Zdroj: příběh Kdy stříhat stvoly lilíí po odkvětu ?
Hortenzie latnatá, latinsky Hydrangea paniculata, je zástupcem keřovitých hortenzií. Tyto nádherné keře je možné pěstovat na záhonech, jiné lze použít k popnutí zdí a mnohé se dají pěstovat i ve stromkových tvarech či v nádobách.
Ani klasický kulovitý tvar květu už není jedinou možností. Květenství hortenzie latnaté až čtyřicet centimetrů vysoké, plně rozkvetlý keř je tak opravdu nepřehlédnutelný. Hortenzie kvetou od března do července. Záleží na ranosti odrůdy a pěstitelských schopnostech. Některé kvetou i v září. Listy mají jednoduché, pilovité či laločnaté a často bývají olistěné až k zemi. Vyšlechtěna je dokonce hortenzie měnící barvu květu z jarní krémové na růžovou, a to koncem léta. Hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) vás překvapí odrůdami s čistě bílými nebo rudými květy, přičemž obří květy kvetou po celé léto.
Bez nadsázky lze o těchto hortenziích tvrdit, že mnoho jejich odrůd přináší nové možnosti zejména majitelům menších zahrad. Některé z nich přirozeně dorůstají jenom do výšky 80–160 cm, ty další se pak pravidelným řezem dají v těchto rozměrech snadno udržet.
Převážná část nově vyšlechtěných odrůd je velice přizpůsobivá. Stále ale platí, že vápno v půdě hortenzii neprospívá – rostlina pak reaguje žloutnutím listů. Zajímavé jsou jejich barevné proměny, které má na svědomí půdní reakce. V alkalických půdách mají rostliny růžové zabarvení a v kyselých modré. Hortenzie se stříhají až zjara, neboť většinou kvetou na nových výhonech.
Protože hortenzie na zimu shazují listy, můžete je zazimovat v místnosti bez přístupu světla. Opatrně se zálivkou – hortenzie by neměly přeschnout, nadbytečná zálivka však způsobí zahnívání kořenů, což je může zcela zahubit.
Hydrangea paniculata 'Limelight' patří do skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými kulovitými květenstvími. Květy jsou až 30 cm velké, když rozkvétají v polovině prázdnin, mají nejprve zelenobílou barvu, ta se od konce léta do začátku podzimu mění v jasně starorůžovou. Listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené.
Neskutečné bohatství květů na rostlině, která dokáže dorůst 1,5–2 m, odolává větru, dešti i plnému slunci. Obecně se má za to, že se hortenzie mají pěstovat v polostínu, ale tato rostlinka si na plném slunci přímo lebedí, pokud je řádně zamulčovaná. Kvete na nových výhonech, takže ji můžete zjara bez obav zastříhat na pevnou kostru a pěkný tvar, což přispěje k jejímu zhoustnutí.
Hydrangea paniculata 'Vanille Fraise' je odrůda hortenzie, která se od svého uvedení na trh stala obrovskou senzací. Snoubí v&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Hydrangea paniculata
Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.
Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.
Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.
Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.
Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu př
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Brunnera macrophylla